Zbrojovka Vsetín

Vsetínská zbrojovka

Závod vznikl v době, kdy byla hrozba napadení Československa nacistickým Německem zcela zřejmá a reálná. Významné československé zbrojovky dostaly za úkol zbudovat nové závody v oblasti česko-slovenského pomezí, daleko od Německa. Také zbrojní továrna Československá Zbrojovka Brno hledala vhodnou lokalitu. Vsetín v čele se starostou p. Sousedíkem jí vyšel vstříc natolik, že bylo o budování vsetínské zbrojovky nakonec rozhodnuto kladně a její urychlená výstavba začala v roce 1937. Pro Vsetín, a prakticky i pro celé Vsacko, se jednalo o velmi významné rozhodnutí. Způsobilo to nejen pozdější značný rozvoj města a růst jeho významu, ale hlavně vznikla průmyslová zóna se zázemím, která ostatně dodnes dává práci mnoha tisícům lidí ze Vsetína i okolí.

První výrobky závodu, které byly vyráběny ještě do mnichovské zrady, byly určeny pro potřeby obrany před nacistickým Německem. Šlo o 20 mm protiletadlovou munici pro VKPL vz. 36 vyráběnou ve švýcarské licenci. Její výrobu se v muniční části vsetínské zbrojovky podařilo rozjet, díky obrovskému nasazení všech zúčastněných, v rekordním čase. Dále se rozjížděla výroba a sestava z dovážených dílů u 15mm hrubého kulometu ZB-60, nábojů 15 mm pro ZB-60, bunkrových lafet pro československé pohraniční pevnosti pro lehký kulomet vz. 26 pod označením DZ-27 a dalšího podobného vybavení.

Po mnichovské zradě v září 1938 ztratila výroba lafet pro ztracené pohraniční pevnosti smysl. O to větší význam získala výroba munice a zbraní, zejména protiletadlových, protipěchotních a protitankových. Od Mnichova do okupace bylo těžiště výroby na hrubém kulometu ZB-60, munici a zaměřovačích. Dále došlo k přesunu výroby brokových loveckých nábojů z Bratislavy do Vsetína, vyráběly se vzorky 5 cm min do minometu Zbrojovky Brno, sestavovala se munice pro 12 mm protitankové pušky VV12, stěnové a věžní lafety vz. 34 a 35 pro lehké čsl. tanky a připravovala se výroba těžkých kulometů TK vz.37 s příslušenstvím.

Po německé okupaci zbytku českých zemí, od března 1939 do zahájení války se Sovětským svazem, nechali Němci ve zbrojovce vyrábět původní československé zbraně a munici. Byly určeny na vývoz za devizy, které Německo potřebovalo k nákupu některých nedostatkových surovin ze zahraničí. Dál se tak vyráběly hrubé kulomety ZB-60, zaměřovače, lafety a munice pro něj, těžké kulomety TK vz.37 s lafetou ZB-308 a PL zaměřovačem, plničky kulometných pásů a také 20 mm náboje. Tento sortiment brzy rozšířily, a časem nezřídka nahradily, německé typy zbraní (MG151, MG-FFM), lafet (LC30, LM43U) a munice. S blížící se porážkou 3.Říše pak byla výroba zcela podřízena německému plánování a potřebám totální války. Typickým výrobkem se stal letecký kulomet MG131 ráže 13 mm, kterého bylo během války a těsně po ní vyrobeno celkem min. 50 000 ks. Vyráběly se náboje pro 20 mm letecké kanóny MG151 a MGFF, náboje Lübeck pro ZB-60 na německých rychlých hlídkovacích člunech S-boot, náboje pro ZB-60 ve Španělsku a v Jugoslávii, těžký kulomet vz.37 s lafetou a zaměřovačem pro Wehrmacht, kulomet ZB-30 s příslušenstvím pro německé četnictvo a pro Španělsko i lafety LC30 a ponorková LM43U pro německé válečné námořnictvo. Pro nechvalně proslulé Waffen SS byly vyráběny hlavně a pouzdra protitankových pušek, 8 cm rakety, tělo a zapalovače protitankových puškových granátů SS Gew Pz Gr 46 a 61. Spousta dalších výrobků byla vyvíjena a testována, včetně některých Hitlerových tzv. Wunderwaffen – zázračných zbraní.

Byla to těžká doba a jakýkoliv odpor nebo účast v odboji se platily životem. Nemálo československých zbrojováckých vlastenců skončilo životy na popravištích nebo v koncentračních táborech. Dnes nám jejich oběť na oltář vlasti připomíná památník v areálu bývalé zbrojovky u správní budovy č.1.

Bezprostředně po druhé světové válce nebylo zbraní a munice v Evropě potřeba. V omezené míře se dokončovaly výrobky z válečných zásob na vývoz, například v rámci akce „Hagana“, pro v Palestině vznikající nový stát Izrael. Euforii ze skončené války však vystřídalo nové mocenské zápolení. Svět se začal polarizovat na kapitalistický západ ve sféře vlivu Spojených států amerických a socialistický východ ve sféře vlivu Sovětského svazu. Nastalo období studené války a horečného zbrojení. Ve Vsetíně se vyráběly tarasnice T-21 a munice, pancéřovka P-27/P-27A a munice, náboje středních ráží od 12,7 mm do 30 mm, vložné výcvikové hlavně pro tankové kanóny a pro RPG, licenční sovětský letecký kanón NS-23 a NR-23 pro licenční stíhačku MiG, komponenty pro letecké řízené i neřízené střely, iniciátory pro licenční sovětské protitankové granáty a řízené střely. Vyráběl se zde např. 30 mm protiletadlový kanón, kulomet vz. 59 a zástřelná zbraň ZH-59 pro bezzákluzový kanón vz. 59. Nemalou část výroby tvořily drobné komponenty pro různou munici – zápalkové šrouby, zápalky, rozbušky, palníky a roznětky, které sloužily jako suroviny pro další výrobce munice v ČSSR. Zajímavým segmentem výroby byla letecká pyrotechnika (pro záchranné katapultážní systémy od MiG 15 přes L-29 Delfín po L-39 Albatros a pro hasicí systémy motorů) a elektrické iniciátory pro výcvik vojsk. Po uvolnění napětí mezi západem a východem nastává období konverze. Výroba zbraní a munice z velké části ustupuje civilním výrobám, například civilním elektrickým rozbuškám pro trhací práce v dolech, lomech a ve stavebnictví, jejichž výroba na Vsetíně nedávno oslavila již 65let nepřetržité výroby (2016).

Sametová revoluce roku 1989 a další světové události vyústily během následujících deseti let do rozpadu vsetínské zbrojovky na mnoho větších či menších subjektů. Nastalo tím také období zatím posledního obnovování zbrojní výroby ve Vsetíně. Byly zde vyráběny odstřelovačské pušky OP vz. 96 a 97 (vz.99) Falcon, záložní pistole ZP-98 Kevin, letecký kanón ZPL-20 a náboje do něj, vyvíjeny bezzákluzové kanóny Warrior a prototypy dalších zbraní na munici NATO. Probíhala výroba některých dřívějších pyronábojek, nových iniciátorů pro hasící automaty a pro zavazadla k přenosu cenin, komponent pro PT miny a pro další munici, jejíž výroba zůstala po rozdělení ČSFR na dva samostatné státy na Slovensku.

V posledních letech zde ve speciální výrobě ve velkém rozsahu pokračují firmy Indet Safety Systems a.s. a Austin Detonátor s.r.o. První jmenovaná je japonská a vyrábí hlavně elektrické iniciátory i další výrobky pro použití v automobilních, leteckých, průmyslových a dalších bezpečnostních pyrotechnických systémech. Tedy výrobky, které mají za cíl zachraňovat lidské životy a chránit majetek. Zhruba 1000 jejích zaměstnanců ročně vyprodukuje více než 150 miliónů výrobků pro zákazníky po celém světě. Druhá je americká a jejích cca 1000 zaměstnanců vyrábí ročně kolem 50 miliónů civilních elektrických a neelektrických rozbušek pro použití v dolech, lomech, při těžbě ropy a při přípravě staveb nebo demolicích. Takže i tyto výrobky slouží pro mírové potřeby lidí v mnoha zemích světa. Přesunem těžiště výroby české firmy ZVI a.s. do Slavičína je tak dnešní speciální výroba v areálu bývalé zbrojovky Vsetín prakticky výhradně civilní. Je příjemné vědět, že se dnes v areálu nevyrábí výrobky určené k zabíjení nebo ohrožování lidí. Na druhou stranu je třeba zmínit, že zbraně provázejí lidstvo od jeho prvopočátku a dějiny píší vítězové. Zkuste proto, prosím, nahlížet na tuto prezentaci továrny ve Vsetíně bez předsudků a optikou doby, kdy se dané výrobky vyráběly a proč.

MUZEUM ZBROJOVKY VE VSETÍNĚ