Zbrojovka Bojkovice

Bojkovická zbrojovka

Historie bojkovické pyrotechnické a zbrojní výroby započala v roce 1936. Založil ji československý průmyslník se židovskými kořeny pan Vítězslav Kyšer pod názvem Kyšer a spol., Chemické a zbrojní závody Praha – Bojkovice. Prvotní náplní výroby byla pyrotechnika, ale záhy (1938) byl závod překolaudován také na zbrojní a strojní výrobu. Vyráběly se v něm také nekovové díly pro československé tanky LT-38. I tento závod tedy vznikl v době, kdy byla hrozba napadení Československa nacistickým Německem zcela zřejmá a reálná. V roce 1938 pracovalo v novém závodě již kolem 500 lidí.

První výrobky, které byly vyráběny ještě do mnichovské zrady, byly určeny hlavně pro potřeby obrany ČSR před nacistickým Německem. Šlo o ruční nárazové granáty typu OÚG vz. 34 a o náboje s mosaznou nábojnicí pro signální pistole ráže 26,5 mm – tedy podobné výrobky, jaké vyráběla také jablůnecká zbrojovka. Jejich výroba pokračovala také po mnichovské zradě v září 1938. Výrobky i jejich obaly bývaly označeny logem spojených písmen VK v kruhu nebo bez, která symbolicky znázorňovala iniciály jména zakladatele firmy Vítězslava Kyšera.

Po německé okupaci zbytku českých zemí nechali Němci ve zbrojovce vyrábět původní československou munici. V tomto období probíhala spolupráce jablůnecké a bojkovické továrny, protože vyráběly některé stejné výrobky a mohly si vypomáhat. Výrobky byly určeny pro Slovenský štát, Rumunsko (OÚG 34 jako tzv. Grenade Kisser) a na vývoz. Tento sortiment brzy rozšířily, a částečně nahradily, německé typy munice pro potřeby německé armády.

Průmyslník Kyšer byl židovského původu a údajně také osobně a finančně podporoval odbojovou organizaci Obrana národa. Takže byl v roce 1940 Němci uvězněn a později, v roce 1943, bohužel i popraven. Majetek Kyšerovy firmy byl Němci zkonfiskován a firma přejmenována na Chemické a zbrojní závody, dříve V.Kyšer a spol., Bojkovice. Od roku 1941 se ve firmě lisováním vyráběly komponenty pro letecké pumy – počinové náložky z kyseliny pikrové zvané Übertragungsladung. Dále se podobným způsobem vyráběly ženijní náložky typu Bohrpatrone 28. Firma v té době zaměstnávala cca 600 zaměstnanců. S blížící se porážkou 3.Říše pak byla výroba zcela podřízena německému plánování a potřebám totální války. Takže firma zajišťovala výrobu výhradně německých typů signálních raket a pokračovala také výroba ručních granátů OÚG vz. 34, ORG vz.38, i další munice a jejích součástek. Vyráběly se zde například padáčkové světlice Fallschirmleuchtpatronen 41, nástražná osvětlovadla Alarm-Leuchtzeichen, světlice Alarmschusspatronen do nástražných zařízení a základní typ německého osvětlovacího náboje Leuchtpatronen 41, s největší pravděpodobností pod kódem výrobce bkwz, některé zdroje uvádí také ece. V roce 1944 továrna vyráběla na 500 000ks signální a osvětlovací munice měsíčně, ale patrně díky sabotážím byla obrovská zmetkovitost, takže někdy až 60% výroby neprošlo přejímkou nebo byly náboje reklamovány. Dále továrna disponovala delaborační technologií, značným množstvím uskladněných výbušnin a kanónové munice od jiných výrobců, například nábojů pro 4cm kanón Flak 28.

Byla to těžká doba a za jakýkoliv odpor nebo účast v odboji se platilo životem. Nemálo československých vlastenců skončilo za nepředstavitelných útrap své životy na popravištích nebo v koncentračních táborech. Přesto se našla spousta takových, kteří podobně, jako sám zakladatel Kyšer, působili v odboji proti německým okupantům, podnikali sabotáže ve výrobě či zásobovali při práci ukradenými výbušninami a ručními granáty partyzány. Dne 10. května 1944 došlo v továrně k sérii obrovských výbuchů, které zničily 5 skladů obsahujících desítky vagónů munice. Jelikož k výbuchu došlo přesně ve chvíli střídání ranní a odpolední směny, o život přišlo několik německých strážných, ale žádní dělníci, kteří v té době byli v šatnách u hlavní vrátnice. Pro představu, v závodě pracovalo již celkem cca 2000 lidí a jen pár desítek strážných. Proto i když tehdy nebyli Němci vypátráni viníci, není moc pochyb o tom, že šlo o zdařilou sabotážní akci. Bohužel na druhou stranu, v nedalekých Bojkovicích byli výbuchem materiálně poškozeni skoro všichni usedlíci a rozbitá okna byla místy i ve 40km vzdáleném Zlíně. Do Bojkovic také dorazily stovky německých vojáků, a osobně také německý ministr pro věci protektorátu velitel policie Karl Hermann Frank. Původně chtěl městečko Bojkovice srovnat se zemí a každého desátého zaměstnance závodu nechat popravit, ale nakonec naštěstí k žádným podobným represím nedošlo. Oběti byly také při pracovních úrazech s výbušninami. Nejhorší výbuch nastal při práci s kyselinou pikrovou dne 1.2.1944 a 9 zaměstnanců při něm přišlo o život.

Bezprostředně po druhé světové válce nebylo zbraní a munice v Evropě potřeba. Bojkovická továrna byla jako spousta dalších ihned zestátněna a roku 1946 přiřazena pod Zbrojovku národní podnik Brno jako závod 05. Vyrábělo se zde i nepyrotechnické zboží jako jsou hračky, ale také prskavky a jiná pyrotechnika. Ze zbraní se v této době se vyrábí hlavně ruční granáty OÚG vz. 34 a to až do roku 1950. Euforii ze skončené války však brzy vystřídalo nové mocenské zápolení. Svět se začal polarizovat na kapitalistický západ ve sféře vlivu Spojených států amerických a socialistický východ ve sféře vlivu Sovětského svazu. Dne 1.1.1950 je vytvořen nový národní podnik Závody Říjnové Revoluce (ZŘR) n.p. Vsetín a nově, jako jeho pobočný závod 3, působí závod v Bojkovicích. Nastalo období studené války a horečného zbrojení. V Bojkovicích byla opět rozšiřována zbrojní výroba a závod se rozrůstá.

Je realizována výroba ručních ostrých nárazových granátů RG-49, později zvaného RG-4 (v podstatě zjednodušené verze nárazového OÚG vz.34), a také jejich výcvikové verze (Cv-RG-5) s vkládací dýmovou vložkou. Dále je realizována výroba licenčních sovětských velkých dýmovnic BDŠ-5 a BDŠ-15 s iniciátory na bázi nábojnic ráže 26,5mm, výroba dráždivých bakelitových dýmovniček CN-60 se žárovou zápalkou, dráždivých slzotvorných granátů RGSL s třecím zapalovačem Tz-2, dýmových vložek do PT a PP min. Probíhá také výroba protipěchotních šrapnelových min PP-MiŠr a PP-MiŠr II ve verzi ostrá a cvičná s dýmovou vložkou. Dále jsou vyráběny 2,5kg zápalné letecké pumičky sovětského vzoru a signalisátor dopadu pro cvičnou leteckou pumu. Z německých válečných výrobků po drobných úpravách pokračuje výroba nástražných osvětlovadel a osvětlovacích nábojů s padáčkem i bez něj.

V letech 1953 – 1958 probíhá výroba signálních nábojů ráže 26,5mm se železnou lakovanou nábojnicí, například 83mm krátké světlice barvy bílé, červené a zelené, nebo 135mm dlouhé barevné deště, dýmy či padáčkové světlice. Od roku 1958 výroba signálních nábojů přechází na výhradně hliníkové nábojnice a probíhá v podstatě ve velmi podobné podobě dodnes.

V roce 1958 dochází k reorganizaci čs. průmyslu a k vytvoření výrobní hospodařské jednotky VHJ Závody Říjnové Revoluce, n.p. Vsetín. Bojkovice nadále zůstávají jako její pobočný závod 3. Pro potřeby výcviku vojsk jsou vyráběny výbušky V10, lidově zvané dělobuchy nebo motouzáky (podle jejich vzhledu, protože upnutí zábleskové slože pro zajištění silnějšího efektu je zajištěno omotávkou těla celé výbušky motouzem a namočením v klihu).

No a pro zajištění oslavných státních ohňostrojů je do Bojkovic centralizována výroba zábavné pyrotechniky i od dalších československých výrobců, která ovšem v té době už není přístupná široké veřejnosti a je určena hlavně na vývoz. V Bojkovicích je zahájena také výroba profesionální „velké“ civilní ohňostrojné pyrotechniky, kdy ale veškeré ohňostroje zajišťují téměř výhradně zaměstnanci z Bojkovic, nebo vojenští či policejní pyrotechnici. Vyrábí se tzv. hadové stromy, později létavice, kulové pumy, italské pumy, vysokoletné rakety, japonská slunce, vějíře, dělové rány, pochodně, ohňopády, hvízdající běžci, různé bengálské ohně, umělé dýmy pro film a pro průmysl termit na svařování.

V šedesátých letech firma vyráběla obranné ruční granáty F1 a jejich zapalovače UZRGM, přičemž roznětky a rozbušky do nich dodávala vsetínská zbrojovka. Probíhá výroba dýmovnic DM-11 a pokračuje výroba signální munice s hliníkovou nábojnicí. V roce 1966 byl podnik opět přejmenován. Nový název zněl Zbrojovka Vsetín, n. p., závod Bojkovice. V podniku se vyráběly také civilní výrobky jako aerosolové nádoby, brzdové válce pro jízdní kola, pružné spojky, lisované součástky, šrouby pro automobilový průmysl, hliníkové prášky a pasty, ohňostroje, světelné signály, vulkanizační vložky, součástky kompresorů, pojišťovací ventily atd.

Z výrobků vojenských běží výroba různých výbušek typu V10a, dýmového granátu 3D6 pro zadýmovací zařízení tanků, vložek s palníkem nebo Tz-2 pro cvičný chemický granát CCHG,  modernizovaného nástražného osvětlovadla NO-2, osvětlovadla Os-60, ruční světlice R-Os-40, simulátoru startu raketové střely SRS-40, tormentační vystřelované makety VM-65 Torm, pro výcvikový prostředek OZ vz.66, který byl vyráběn na Vsetíně. Byla sem také z Jablůnky přesunuta výroba cvičných rozněcovačů Cv Ro-5 do PT Mi K. Pro potřeby chemického vojska jsou vyráběna žárová ohřívací tělíska do chemických průkazníků, určených ke zjišťování bojových chemických látek v terénu. V roce 1969 byl závod přejmenován na ZEVETA, n. p., Bojkovice a pod zkráceným názvem Zeveta je známý a funguje dodnes.

V sedmdesátých letech pokračuje výroba dýmovnic, ručních granátů, modernizovaných výbušek V10b (papírové tělo nahradilo motouzový omot), rozšířil se sortiment výbušek na typy s černošedým dýmem, proběhla modernizace třecího zapalovače na typ Tz-2B a je zahájena výroba klíčového výrobku podniku – pancéřovky RPG-75 v různých verzích, jejíž výroba/repase běží v podstatě dodnes. V roce 1978 došlo při výrobě práškového hliníku k největšímu havarijnímu výbuchu v poválečné historii společnosti.

V osmdesátých letech pokračuje výroba modernizovaných dýmovnic a je zaváděna výroba slzotvorných granátů typu RGSL a zapalovačů k nim. Rovněž je zahájena výroba zásahových výbušek P1 a P1-Cv a modernizovaného třecího zapalovače Tz-M, velmi rozšířeného sortimentu imitačních plastových výbušek (V5,V30, V100, bílé, červené, s dýmem), nástražných zapalovačů do výcvikové munice UZO a UZAC, signalizačních leteckých světlic EKSR, zápalkových šroubů pro dělostřeleckou munici Zš-1a, probíhá vývoj ručních granátů Tajfun a Uragan, který končí sériovou výrobou univerzálního ručního granátu URG-86. Výroba ruční světlice R-Os pokračuje a je zavedena také licenční výroba podobného prostředku větší ráže 50mm pod označením ROPDD nebo 50-R-Os-Č. Pokračuje výroba zadýmovacích granátů pro obrněnou techniku a výroba nábojek pro policejní rozstřelovač podezřelých zavazadel – destrukční zařízení DZ-89 – mechanických i elektrických.

Po roce 1989 obecně dochází k velkým problémům spojeným s řízeným zhroucením speciální výroby v Československu. Sametová revoluce a další světové události způsobily útlum výroby speciální techniky také v Bojkovicích, ale nedošlo k takovému rozkladu a privatizaci na mnoho menších subjektů, jako tomu bylo v jiných československých zbrojovkách. Díky paralelní výrobě hliníkového zboží je možno lidi z pyrovýroby v Bojkovicích dočasně umístit v civilní výrobě. Výroba zábavné pyrotechniky zde ještě není ohrožena čínskou konkurencí a nějakou dobu se i velmi dobře drží.

V roce 1990 se firma stala státním podnikem a postupně byla také privatizována. V následujícím roce byla odprodána část společnosti zabývající se výrobou hliníkových výrobků německé společnosti ALBO SCHLENK. Výrobna aerosolových výrobků se stala samostatnou akciovou společností MORAVIA CANS, a. s. V devadesátých letech pokračuje výroba dýmovnic a dýmovniček, dýmových granátů a nově dalších typů zásahových výbušek pro zásahové jednotky, pořádkové síly ministerstva vnitra a armádu. Vyrábějí se např. zásahová výbuška P-1, slzotvorný granát RGSL, pozemní světelné signály PS-25, vystřelovaná světla VS 4, RDG-1 a další výrobky. Pokračuje také výroba URG-86 a signální munice 26,5mm.

V roce 1996 získala ZEVETA Bojkovice velkou zakázku od Ministerstva obrany ČR na delaboraci munice, což jí umožnilo nákup pokročilých technologií a přežití horších časů, které pro výrobce speciální techniky v ČR nastaly.

V roce 2002 vznikly dvě dceřiné společnosti ZEVETA COMPONENTS (dnes ZEVETA MACHINERY a.s.), a. s. a hlavně ZEVETA AMMUNITION, a. s., která pokračuje v pyrotechnické a zbrojní výrobě dodnes. V posledních letech zde vyrábějí klamné cíle 26,5mm PPI 26 IV CS, klamné cíle dle standardu NATO, výbušky, dýmovnice, pozemní světla, vystřelovaná světla, nové varianty hlavic RPG-75, pyrotechnické vyvíječe hasicího aerosolu BR, třecí zapalovače, pákové zapalovače, elektrické zapalovače a některé komponenty pro civilní ohňostrojnou pyrotechniku či airsoftovou pyrotechniku.

Takže i v Bojkovicích tradice pyrotechnické výroby, založená Vítězslavem Kyšerem již v roce 1936, pokračuje, byť v menší míře, dodnes. A doufejme, že bude pokračovat i nadále.

 

 

MUZEUM BOJKOVICKÉ ZBROJOVKY