5. Vsetín – Studená válka a období socialistického plánování (1950-1989)

5V1 Pancéřovka P27

Začátkem padesátých let došlo k odtržení Zbrojovky ve Vsetíně od mateřského závodu v Brně a také k připojení Jablůnky, Zevety Bojkovice a dalších podniků pod Vsetín. Ve světě se pomalu rozjížděla studená válka mezi Západem a Východem, takže všechny zbrojovky na území Československa předávaly civilní výroby jiným podnikům, aby uvolnily kapacity ve vývoji a výrobě zbraní a munice. Jedním z prvních poválečných výrobků byla účinná pancéřovka. Přes několik designových pokusů (s raketovým motorem, PPZ ap.) se nakonec začala ve Vsetíně vyrábět pancéřovka typu P27 a také munice do ní (s červeným pruhem ostrá se zapalovačem Z2, s černým pruhem náhradní a cvičný P-27 st-Cv pro secvičení činností střelce s nabíječem). Nábojky byly vyráběny v Bojkovicích (viz. 5B1) s využitím palníků P 121 ze Vsetína. První pancéřovky s municí byly přiděleny například pohraničníkům na ostrahu hranic republiky. Později byla modernizována na typ P27A a výroba munice přešla do nedaleké Dubnice nad Váhom. Jelikož měla malý účinný dostřel, nahradila ji brzy dnes již legendární sovětská pancéřovka RPG-7. Pár kusů pancéřovek s upravenou municí sloužilo v dolech na odstřely nebezpečných převisů a balvanů na dálku. Nemalé množství pancéřovek s municí bylo dodáno také do sousedního Polska. Vysloužilé pancéřovky P-27 s municí pak jejich uživatelé odprodali nebo dodali v rámci soudružské pomoci do různých zemí, např.  v Africe nebo Arábii. Je to s podivem, ale tyto zastaralé zbraně i s municí odněkud vyhrabali radikální islamisté, takže jsou snad doposud funkční.

5V2 Tarasnice 21 

Jelikož měla pancéřovka P27 velmi malý účinný dostřel, byla vyvíjena zbraň s delším dostřelem, která by současně byla ještě přenosná. Postupným vývojem přes prototyp nazývaný P1, který byl svého času dodaný k testování také do SSSR, a zde vyhodnocený jako zbraň s nejvyšším účinným dostřelem v dané kategorii přenosných PT zbraní, vznikla Tarasnice T21. Tato sice vážila přes 15kg, ale bylo možné ji opatřit kolečky a vléci ji za madlo upevněné na její hlavni. Vyrábět se začala rovněž ve Vsetíně a její cena byla kolem 6600Kčs, což byl v té době zhruba půlroční plat. Pro tarasnici zde byla po krátkou dobu vyráběna také munice (následně převedena do nedaleké Dubnice nad Váhom) a zapalovač Z21. Zapalovač Z21 už na první pohled vychází z německého zapalovače použitého na Panzerschrecku (AZ 5095/1) a používá také rozbušku německého typu zvanou Duplex. Podobně lze na munici pro pancéřovku P27 nalézt zapalovač Z2, který je zase velmi podobný zapalovači z německého Panzerfaustu (typ FpZ 8003). Je ale třeba říci, že československé zbraně tarasnice i pancéřovka měly velmi odlišné principy oproti německým zbraním Panzerschreck a Panzerfaust, a využití zkušeností a zásob válečných iniciátorů šetřilo čas při vývoji nové munice. Podniková střelnice pro tarasnici a pancéřovku byla v údolí Červenka. Pro potřeby výcviku a kvůli šetření ostré munice a hlavní byla k tarasnici dodávána také vložná hlaveň a redukované náboje 14,5mm (viz. 5V16 níže). Redukované náboje byly tvořeny elektricky odpalovanou nábojkou (nejprve vyráběnou v Chrastu u Plzně (bývalá továrna Jana Anderse na zápalnice a elektrické palníky, kód rfd), následně ve Vsetíně czo a nakonec ve Vlárských strojírnách dtp), ocelovým děrovaným pouzdrem a ocelovou šipkou. Tarasnice byly v padesátých letech dodány například do Egypta, Albánie a dalších zemí. Přestože se zbraň a munice do ní nevyrábí již minimálně 50 let, v roce 2017 bylo několik exemplářů T21 zabaveno islamistům v syrském městě Rakka.

5V3 Pokračování výroby německých nábojů 13mm a 20mm  

Ještě na začátku padesátých let dobíhala ve Vsetíně výroba munice německého vzoru a to náboje pro letecký kulomet MG 131 a také náboje pro dosluhující kořistní čtyřčata Flak 38. Výroba náboje 20x139B pokračovala v ČSSR pro potřeby použití ve vložných tankových hlavních (viz. 5V12 níže) sice i později, ale již ne s mosaznou nábojnicí, a také ne ve Vsetíně.

5V4 Letecká pyrotechnika 

Podobně, jako byly německé zbraně a náboje nahrazovány sovětskými vzory, byla nahrazována také letadla a další technika. Z důvodu přípravy licenční výroby stíhaček MiG 15, 19 a posléze i MiG 21 v ČSSR bylo potřeba vyrábět také katapultážní systémy pro tato letadla. Ve Vsetíně byly vyráběny pyromechanismy (pyropistole odhozu překrytu kabiny a teleskopický mechanismus vyhazující sedačku s pilotem z kokpitu) a pyropatrony PK pro ruskou katapultážní sedačku K1 i další. Později byly vyráběny také pyromechanismy a pyropatrony pro československé vystřelovací sedačky typů od VS1 (Delfín) přes Albatrosy, Alcu s VS2 po VS20 v L-159T2. Výroba letecké pyrotechniky probíhá v podstatě dodnes. Kromě toho byly vyráběny také různé iniciátory do leteckých hasicích systémů nebo do leteckých zapalovačů, odjišťovačů a raket.

5V5 Letecký kanón NS-23 a NR-23 ráže 23mm  

Pro licenční sovětské stíhačky byla ve Vsetíně zaváděna také licenční výroba sovětských kanónů NS-23 a posléze i kanónů NR-23 na stejný náboj 23x115mm, ale s vyšší kadencí. Kromě toho se zde vyráběly také komponenty na výrobu nábojů (poválečný výrobní kód Vsetína byl czo), která ale probíhala ve Vlárských strojírnách ve Slavičíně (dtp).

5V6 Náboje sovětského vzoru 12,7x108 mm, 14,5x114 mm a 20x99R  

Začátkem šedesátých let bylo rozhodnuto o přesunu výroby sovětských nábojů 12,7x108 mm i nábojnic z Považské Bystrice (poválečný výrobní kód aym) do Vsetína (czo). Používal se do PL kulometů DŠKM, do PL čtyřčete vz.53 a do zástřelné hlavně ZH59. Byly vyráběny s mnoha typy střel (PZ32, PZSv, NhSv, Nh50).

Kromě tohoto náboje byla ve Vsetíně prováděna sestava nábojů 14,5x114 mm se střelou PZB32 nebo PZSv z nábojnic dovážených ze Slavičína (dtp) a prachu ze Semtína (nma). Zbytek komponent byl místní. Náboje se používaly v těžkém kulometu KPVT instalovaném například v OT-64.

Další náboj sovětského vzoru byl 20x99R do leteckých kanónů BTN-20E, ŠVAK, B-20. Nábojnice byly dodávány ze Staré Turé (IOU), střely byly místní. Náboj se používal v letadlech IL-10 (kanón BTN-20E ve střelišti na ochranu zadní polosféry). Byly vyráběny se střelou průbojnou, OZT a náhradní.

5V7 Protiletadlový dvojkanón PLDvK vz. 53 ráže 30 mm  

Zkušenosti z válečného vývoje ponorkového 3 cm kanónu a jeho munice pro Němce byly počátkem 60-tých let využity ke konstrukci vlečeného protiletadlového dvojkanónu PLDvK vz.53. Ve Vsetíně se vyráběly kanóny, iniciační komponenty munice a v Jablůnce pásy na náboje. Posléze došlo k zavedení vylepšené samohybné verze vz.53/59 Ještěrka, do které Vsetín zajišťoval kanóny a zásobníky na 50ks nábojů. Šlo o zbraň zdařilou, takže s využitím několika úprav a modernizací sloužila svému účelu ještě po roce 2000. Dále se zde vyráběly zápalkové šrouby Z1, rozbušky Duplex T, zapalovače CZ301 a CZ301A, a také se zde náboje repasovaly. V rámci plánované modernizace PLDvK vsetínská zbrojovka spolupracovala na projektech VYDRA, STROP ap., které byly zaměřeny na vývoj vylepšených zbraní a munice ráže 30mm a 28mm, například s kumulativním účinkem na probíjení odolnějších cílů.

5V8 Zástřelná hlaveň ZH59

Pro potřeby výcviku a zastřelování cílů při střelbě z bezzákluzového kanónu vz. 59A byla vyvinuta a vyráběna poloautomatická zbraň ZH 59 ráže 12,7x108 mm. Při výcviku její používání šetřilo drahou 82mm munici kanónu a taky jeho hlaveň před opotřebením. V bojové situaci zase mělo použití ZH umožnit zastřelení cíle pro jistější zásah první ranou a rychlé opuštění prozrazeného palebného stanoviště. ZH 59 byla později využita také pro spřažení s později vyvíjeným kanónem Warrior. Zásobníky z ní byly využity pro první odstřelovací pušky OP vz.96 Falcon ráže 12,7x108mm. Celkem bylo vyrobeno na 350ks ZH 59.

 

5V9 Univerzální kulomet vz. 59  

Patrně nejznámějším poválečným výrobkem vsetínské zbrojovky bude univerzální kulomet vz. 59. Tato zbraň byla pro potřeby ČSLA vyráběna ve dvou verzích podle typu hlavně a to UK vz. 59L s lehkou hlavní na dvojnožce (vyrobeno více než 30 000ks) a UK vz. 59T s těžkou hlavní pro montáž do stojanu na třech nohách (vyrobeno kolem 8270ks). Oba byly pro výkonný náboj 7,62x54R a byly zásobovány náboji v kulometném pásu. V letech 1967-68 byly vyráběny na export také v ráži 7,62x51mm NATO (celkem cca 3400ks).

Kulomet slouží v AČR dodnes.

 

5V10 Kulomet Gorjunov vz.43/66  

Pro potřeby vyzbrojení obrněného transportéru OT-64 a také licenčně vyráběných tanků T-55 bylo třeba elektricky spouštěných těžkých kulometů ráže 7,62x54R. Jelikož byl v Brně na základě sovětské licence od šedesátých let vyráběn kulomet vz.43 Gorjunov, bylo rozhodnuto o jeho přestavbě na elektricky spouštěnou verzi. Tato úprava byla realizována ve Vsetíně v letech 1966-1968 na 3000ks kulometů, které byly následně označeny jako Kulomet vz. 43/66. Ve vsetínské zbrojovce (v její jablůnecké pobočce) byly vyráběny také kulometné pásy pro tento kulomet.

 

5V11 Odpalovací zařízení vz. 66

Pro potřeby výcviku vojsk byly do výzbroje zavedeny prostředky COP-65, VM-65 a ZV-66. Všechny typy  se vystřelují z OZ vz. 66 ráže 95mm, které vzhledem připomíná minomet, a které bylo (s využitím komponent z vyřazených minometů vz.52) vyrobeno ve Vsetíně v počtu 170ks. Munice byla vyráběna v Jablůnce.

COP-65 je cvičný osvětlovací prostředek, velká světlice snášející se na padáku a osvětlující bojiště nebo střelnici při nočních střelbách. VM-65 je vystřelovaná maketa vzdušného výsadku nepřítele, takže vystřelené těleso VM se ve vzduchu rozpadne na 2 části s padáky zelené a oranžové barvy, do kterých se na povel zastřeluje pěchota. Po dopadu se hodnotí počet zásahů v jednotlivých padácích. ZV-66 je prostředek určený k simulaci vzdušného jaderného výbuchu, takže jeho těleso ve vzduchu vybuchne se silným třeskem, oslnivým zábleskem a s vytvořením oblaku dýmu. Jednotky si následně cvičí reakci na výbuch.

 

5V12  Vložná hlaveň VLOH 5,6mm, 7,62mm a 20mm do tankového kanónu D10 ráže 100mm

Za účelem šetření drahé 100mm munice a také hlavní tankových kanónů D-10 při výcviku osádek tanků ve střelbě byly vyvinuty vložné hlavně. Hlavně se vsadily dovnitř 100mm kanónu a používaly levnější střelivo ráže 5,6mm (22.LR malorážka) nebo 7,62x54R nebo 20x139B (podle typu vložné hlavně). VLOH byly vyráběné ve Vsetíně a celkem jich bylo vyrobeno kolem 1230ks. K výrobě 20mm varianty byly "recyklovány" a upraveny hlavně z vyřazených kořistních německých 2cm Flakvierling 38, které byly z ČSLA vyřazovány a používaly stejný náboj.

 

5V13 Vložná hlaveň VH 7A

Pro potřeby výcviku střelců ze sovětské protitankové zbraně RPG 7, která nahradila naši pancéřovku P-27, byly v roce 1968 vyráběny vložné hlavně VH 7A. Nabíjel se do nich zaměřovací náboj 7,62x39 mm se stopovkou ukazující dráhu střely (7,62 vz.43 Zm). Bylo jich vyrobeno 2300ks a používají se i dnes pro výcvik vojáků AČR.

 

5V14 Cvičný prostředek CP 34

Po válce u nás zůstaly (jako kořistní) německé výcvikové zbraně Kleinstkanone 34 pro nácvik dělostřeleckých činností na cvičištích. Pro potřeby ČSLA byly repasovány, a snad i vyráběny podle německého vzoru, ve Vsetíně, včetně jejich munice 14,5x20R původního německého typu (s olověnou střelou). Celkem jich bylo pod označením CP 34 (cvičný prostředek CP vz. 34N) vyrobeno 300ks. Jelikož se v AČR využívají dodnes, jde možná o nejdéle sloužící a dosud používané zbraně v naší armádě vůbec.

 

5V15 Náboj do cementárenské zbraně CZ-61

Pro potřeby cementárenského průmyslu (levnější údržba pecí - odstřelení převisů a slínků u výpustí za provozu bez nutnosti pec vypnout a vychladit) byla vyvinuta zbraň CZ-61 a náboj 14,5x20R cementárenský. Šlo o využití nábojnice z náboje pro CP vz.34N, která byla ve Vsetíně k dispozici a její osazení novou střelou obsahující rozbušku a 2,2g trhaviny pentrit. Oproti náboji pro CP vz.34N s roznětkou a dýmozábleskovou složí je tedy mnohem nebezpečnější (nalevo je nebezpečnější náboj pro CZ-61, napravo vsetínský náboj pro CP vz.34N).

 

 

5V16 Vložná hlaveň pro Tarasnici T-21

Podobně jako jiné vložné hlavně, byla vložná hlaveň tarasnice T-21 určena ke zjednodušení a zlevnění výcviku vojsk s touto zbraní, protože šetřila drahou ostrou munici i zbraně samotné. Měla ráži 14,5 mm a využívala speciální typ redukovaného náboje 14,5-Rd-T21 s elektricky aktivovanou nábojkou a ocelovou šipkou, které se vkládaly do opakovaně použitelného pouzdra redukovaného náboje. Náboje a všechny jejich díly byly ve Vsetíně vyráběny rovněž.

 

5V17 Nábojky pro odpalovací zařízení beranidla B 50 (OZ-B 50)

Pro potřeby zatloukání pilotů mostů a sloupů pro vedení elektřiny bylo používáno motorové zařízení Beranidlo 50. Pro první vyhození beranu beranidla do vrchní pozice bylo využíváno nábojek vyráběných zkrácením nábojnice od náboje 12,7x108 mm, jejich rekalibrací na 14,5x51 mm a po naplnění prachem zaškrcených do kříže. Vyráběly se kolem roku 1960.

 

5V18 Velkorážní kulomet Děgtjarjova-Špagina DŠK vz. 38/46 a jeho modernizovaná verze DŠKM (DShKM) ráže 12,7x108 mm

V roce 1950 získalo Československo od SSSR licenci na výrobu kulometu DŠK vzor 38/46 (KPL vz. 38/46). Dodanou výrobní dokumentaci na tuzemské podmínky rozpracovala Zbrojovka Brno, ale samotnou výrobu v letech 1952 až 1955 realizovala údajně také Zbrojovka Vsetín (minimálně 813ks, zdroj VHÚ SR, je ale možné, že šlo o záměnu za zbrojovku v Uherském Brodě). Oficiálně byla zbraň do výzbroje československé armády zavedená v roce 1953. Koncem šedesátých let byl modernizován. Používal se jako pěchotní na dvoukolové lafetě, jako protiletadlové čtyřče i jako doplňková zbraň tanků, obrněných vozidel a samohybného dělostřelectva. Byl také vyvážen do spřátelených zemí, například na Kubu, kde je čtyřče vz.53 vystaveno v muzeu Playa Girón věnovanému vítězství nad americkou intervencí v Zátoce Sviní.

5V19 Komponenty neřízených a řízených raket

Pro potřeby dalších muničních továren v ČSSR byly ve Vsetíně vyráběny různé komponenty - nejčastěji elektrické iniciátory, ale i různé zápalky, rozbušky, roznětky apod. výrobky.

Část z těchto drobných, a na pohled nic neříkajících, výrobků byla určena do různých raket, dělostřeleckých či leteckých, které jsou uvedeny na obrázcích.

5V20 Komponenty do různých muničních výrobků

Pro potřeby dalších muničních továren v ČSSR byly ve Vsetíně vyráběny různé komponenty - nejčastěji elektrické iniciátory, ale i různé zápalky, rozbušky, roznětky apod. výrobky.

Část z těchto drobných výrobků, na pohled nic neříkajících, byla určena do různých muničních výrobků, které jsou uvedeny na obrázcích.

 

5V21 Výrobky a komponenty do výcvikové a imitační munice

Pro potřeby dalších muničních továren v ČSSR byly ve Vsetíně vyráběny různé komponenty - nejčastěji elektrické iniciátory, ale i různé zápalky, rozbušky, roznětky apod. výrobky. Vyráběny byly také různé iniciátory pro imitační munici pro výcvik vojsk.

 

 

 

5V22 Ženijní iniciátory a komponenty

Pro potřebu ženijního vojska byly ve Vsetíně vyráběny různé elektrické i neelektrické iniciátory, komponenty rozněcovačů, rozbušky, zápalky a roznětky, které sloužily k aktivaci výcvikových nebo ostrých výrobků. Některé byly dodávány dalším výrobcům munice jako komponenty pro jejich výrobky.

 

 

 

5V23 Různé muniční iniciátory, zapalovače a komponenty

Pro potřebu vojska byly ve Vsetíně vyráběny různé elektrické i neelektrické iniciátory, zapalovače, komponenty rozněcovačů, rozbušky, zápalky a roznětky, které sloužily k aktivaci výcvikových nebo ostrých výrobků. Některé byly dodávány dalším výrobcům munice jako komponenty pro jejich výrobky. Na tablech jsou výrobky ze všech období produkce závodu, většina jich ale byla vyráběna během studené války.

 

 

 

5V24 Civilní výrobky pro průmysl

Hlavním poválečným civilním výbušninářským výrobkem zbrojovky Vsetín byly bezpochyby mžikové a časované elektrické rozbušky. Jejich výroba byla zahájena kolem roku 1954 řadou DEČ a každým dalším rokem strmě rostla až do maxima nějakých 66 miliónů kusů ročně v roce 1985. Vyráběny byly různé typy z pohledu použitých materiálů (hliníkové, měděné), použití (povrchové, důlní bezpečné, pro seismický průzkum, pro těžbu nafty, tepelně stabilní), , zážehových proudů (NO, SO, Sicca, VO), délky zpoždění do funkce (mžikové, milisekundové, čtvrtsekundové, půlsekundové, sekundové), počtu časových stupňů v řadě apod. Vyvážely se do spousty zemí světa a na dnech dutinek nesly charakteristický symbol - písmeno Z.

 

 

 

5V25 Další civilní výrobky

Kromě rozbušek byly vyráběny některé další výrobky s obsahem výbušnin - například různé palníky pro hasicí systémy do lokomotiv nebo do důlních zařízení, kombajnů apod. Dále byly dodávány komponenty třeba do výstražné pachové signalizace, tzv. merkaptanového relé (silně páchnoucí látka merkaptan ve skleněné ampuli se v případě nebezpečí rozstřelí s pomocí elektrického iniciátoru a velmi rychle rozptýlí pomocí vzduchotechniky ve štole či v ohrožené části dolu, takže horníci mohou na nebezpečí okamžitě reagovat a opustit pracoviště). Je to doplňkový bezpečnostní prvek, protože za hluku pracovních strojů horníci nemusejí zaregistrovat akustické signály sirén, nebo si nevšimnou varovných světel, ale všichni musí dýchat důlní vzduch, takže odporný zápach v něm varuje velmi spolehlivě.

 

 

 

5V26 Další významné civilní výrobky

I když nejsou vysloveně civilní výrobky náplní těchto stránek, aspoň některé si uvedeme. Zbrojovka zdaleka neprodukovala jen zbraně, munici nebo výrobky s obsahem výbušnin. Velmi významným segmentem výroby byly například různé stroje (hlavně tryskové stavy, pletačky, šicí stroje, obráběcí stroje, pantografy..), dále různé nástroje, přípravky, měřidla, vrtáky, frézy, hračky, díly pro automobily a traktory...

 

 

 

5V27 Reklamní předměty, katalogy a podobné výrobky

I když reklamní předměty nejsou náplní těchto stránek, aspoň některé si uvedeme.

 

 

 

5V28 Civilní výrobky, nástroje ap.

I když civilní výrobky nejsou náplní těchto stránek, aspoň některé si pro dokreslení uvedeme. Jde například o modelářské soustruhy, různá měřidla a měřící trny pro kovoobráběče, nástroje a pomůcky. Atest sinusového pravítka L300 nese ještě datum 16. listopadu 1989.......