6. Jablůnka – Ztráta východních trhů a rozpad zbrojní výroby v zemi (1989-2000)

6J1 Opět konverze a civilní výroba
Rychlá ztráta trhů východního bloku, omezení vojenské výroby a zakázek pro armádu dostihlo Zbrojovku Jablůnka po roce 1989 nepřipravenou. Navíc nastala nejistá situace i s civilními výrobky, protože staré způsoby dlouhodobého plánování výroby a realizace obchodů zmizely a nové se ještě nestačily vytvořit. Jablůnka stejně jako další podniky vyráběla na sklad, a teprve až se to stalo neudržitelné - začala redukovat stavy zaměstnanců a zastavovat výrobu některých výrobků. Na sklad se vyráběly třeba záchranné dýchací přístroje do dolů, mazací technika a pod.

6J2 Zábavná pyrotechnika

Logickým artiklem namísto výroby vojenské pyrotechniky se stala pyrotechnika zábavná. Ve větší či menší míře se ji snažily vyrábět i další tradiční československé muničky a výrobci výbušnin (Zeveta Bojkovice, Zbrojovka v Poličce, VCHZ Explosia v Semtíně, Konstrukta v Praze apod.). Vývojové centrum speciálních výrob Konstrukty v Praze se stalo centrem vývojových aktivit i v tomto případě a zajišťovalo výrobní programy pro další podniky. Vyrobené zboží bylo dílem obchodováno pod nově vytvořenou firmou Pyros Praha (katalog z roku 1992) a dílem si Zbrojovka Jablůnka hledala odbyt sama. Dalším velkým zákazníkem byla například firma Tarra Pyrotechnik z Ostravy. Doba to byla divoká, takže byly věčně problémy se ztrátami zboží, opožděnými platbami i kvalitou. Přesto se jednalo, při porovnání s tehdejší čínskou výrobou, o pyrotechniku zajímavou, trvanlivou a efektní. Číňané ale během pár let pochopili trh, přišli s rozumně kvalitním zbožím a za chvíli převálcovali nejen české výrobce, ale i tradiční výrobce na jihu Evropy.

V Jablůnce se vyráběly hlavně římské svíce a ohňostrojné rakety (např. řada Lady, Daisy Lady, Tom, Saturn, Titan, Uran, Pluto, Sonic, Minirocket, apod.). Byly také baleny výrobky jako Disco Blickers, Firefalls a Coloured Flames, na které Jablůnka zajišťovala plechové stojánky a dřívka na držení v ruce proti popálení. V prvních letech po listopadu 1989 se dařilo poměrně dobře a na výrobě zábavné pyrotechniky v Jablůnce pracovalo až 50 lidí na dvousměnném provoze, jen raketové motorky lisovalo na jedné směně až 6 lidí.

Dále byly v Jablůnce vyráběny tzv. Bengálské zápalky pro německou firmu Weco, protože jejich výroba u původního výrobce (firma Riesa ve východní části sjednoceného Německa) končila a o výrobek na německém trhu stále zájem byl. Proto ing. Rychetský z Pyros Praha tuto výrobu pro Weco v Jablůnce rozjížděl a organizoval exkurze jablůneckých zaměstnanců v sirkárnách Solo Sušice (tradiční československý výrobce zápalek) a Solo mu také poskytlo první přípravky pro máčení dřívek v pyrotechnických složích. Dřívka se máčela na obj. 11 nejprve v barevné efektové složi (zelené, červené nebo bílé) a po vysušení se ještě jednou namočila ve složi třecí, podobné jako u tradičních zápalek pro použití v domácnosti. Třecí slož se při škrtnutí o škrtátko na boční straně krabičky od zápalek zapálila a zažehla barevně hořící efektovou slož. Hotové bengálské zápalky se balily do papírových krabiček stejného vzhledu, jako měl původní výrobce, pouze kód výrobce a vzhled zápalek se trochu lišil.

Pro rakouského zákazníka, firmu Feuerwerk Vogler GmbH, byly v Jablůnce vyráběny zpožďovače pro časování efektů při ohňostrojích. Šlo o stejné dutinky, jako se používaly při výrobě tuláků pro zásahové výbušky, které měly uprostřed zalisován sloupec slože na bázi černého prachu. Do dutinky se při použití z jedné strany vkládal elektrický palník a z druhé strany stopina s komunikační trubicí od pyrotechnického výrobku - například kulové pumy v moždíři. Po zážehu zpožďovače tento po stanovenou dobu (1s, 1,5s, 2s, 3s...) odhoříval a po prohoření zažehnul stopinu, která zajistila odpálení pyrotechnického efektu. Zajímavostí je, že pan Vogler v raných devadesátých letech uvažoval o odkoupení části jablůnecké zbrojovky pro potřeby své firmy. Když tehdy chodili s manželkou v luxusním kožichu a s ředitelem po továrně, zaměstnanci v Jablůnce si hned říkali, že toto bude nejspíše nový majitel. K dohodě ale nakonec nedošlo. Manželé Voglerovi začali s drobným prodejem silvestrovských raket v Rakousku v roce 1964 a již od roku 1971 každoročně prováděli ohňostroje například ve vídeňském Prateru, a také prestižní ohňostroje na různých místech po Evropě.

6J4 Speciální pyrotechnika

V omezené míře pokračovala výroba také speciální pyrotechniky ve více méně stejném sortimentu dýmovniček DA-25, DA-100, signálních světel VS-4 i PS-25 a také zásahových výbušek. U těch si uživatelé začali stěžovat na nepraktický třecí zapalovač TZ-M3 a také na lesklou hliníkovou barvu, která se neslučuje s dobrým maskováním. Vznikla tak některá nová provedení výbušek P-1 i P-2, například pro polské ozbrojené složky. Továrna ještě nějakou dobu vyráběla speciální techniku pod původním výrobním kódem jpw, po privatizaci a převzetí pyrotechnických aktivit firmou D-Technik byl přidělen kód nový - jdt. Po přijetí ČR do NATO po roce 1999 byl přidělen zatím poslední kód 0952G.

6J5 Vystřelovač signálů a světlic ráže 15mm

Jeden z řešených projektů, které nakonec nedošly do sériové masové výroby, byl vystřelovač signálů ráže 15mm. Šlo o civilní verzi podobného sovětského výrobku, který měli v soupravě pro případ havárie v katapultážních sedačkách například piloti stíhaček ČSLA. Rozdíl spočíval v tom, že se z něj s pomocí po každé ráně přebíjených nábojek Start 6mm (tzv. poplašňák do startovací pistole) daly vystřelovat i civilní světličky a různé pískající signály nebo plašiče ptactva ráže 15mm, velmi běžné třeba na německém trhu. V Jablůnce vyvíjeli několik různých verzí vlastních efektů v papírových dutinkách. Zajímavostí je, že cílovou skupinou pro výrobek byli také jihomoravští vinaři, takže pro ně byly vyvíjeny dva efekty na plašení ptactva ve vinohradech - hlasitý hvízdák a vystřelovaná petarda. Projekt byl nakonec ukončen ve stadiu prototypové výroby, a to kvůli riziku snadného předělání vystřelovače na střílející propisku pro malorážkový náboj ráže 5,6mm.

6J6 Dýmovničky do zavazadel na přepravy peněz

Protože byly první roky po změně režimu kriminálně poměrně divoké a rozmáhaly se krádeže peněz při jejich přepravách a přenosech, staly se zajímavým artiklem zavazadla na ceniny. Princip spočívá v tom, že pokud při přepravě peněz dojde k nestandardní situaci (vytržení kufříku z ruky, odnesení přepravky z auta, pošty nebo z banky, pokus o neautorizované otevření zavazadla apod.), dojde k aktivaci bezpečnostních systémů zavazadla. Jedním z nich jsou dýmovničky, které jednak nevratně zabarví dýmem bankovky a částečně je i spálí. Přebytek barevného a páchnoucího dýmu uniká ze zavazadla ven, takže to okamžitě upoutá pozornost veřejnosti nebo bezpečnostních složek a demaskuje to pachatele.