1. Jablůnka – Od založení do Mnichovské zrady (1936-9/1938)

1J1 Nárazový ostrý útočný granát vz. 34
Jestli ne úplně prvním, tak jistě jedním z prvních výrobků jablůnecké továrny, je ruční granát OÚG vz. 34 z konstrukční dílny firmy Škoda. Byl to granát, kterým měl být vyzbrojen skoro každý voják mobilizované československé armády. Tento ruční granát byl zaveden do výzbroje československé armády již v roce 1934 a jeho výrobců (či sestavovatelů) bylo v Československu hned několik. Mezi ně se zařadila již v roce 1936 také továrna Inž. Jaroslava Velínského v Jablůnce, do které se zpočátku dovážely díly k sestavě z mateřské továrny v Zámcích u Prahy, rozbušky z firmy Sellier a Bellot ve Vlašimi a trhaviny z firmy Explosia v Pardubicích. Projektovaná kapacita továrny byla až 2 500ks těchto granátů denně, a celkem až 20 000ks granátů všech typů denně.

Hlavní parametry granátu:

Celková hmotnost:                                                                                       310 gramů

Hmotnost trhaviny (TNT):                                                                         80 gramů

Efektivní poloměr střepinového účinku:                                                 7,5 metrů

1J2 Rakety 34,5 mm pro signalizaci z letadel
Pro potřeby československého letectva byla v roce 1928 zavedena signální raketová pistole vz.28 ráže 34,5mm, ze které se přímo z letadla vystřelovaly světelné noční nebo dýmové denní signály. Tyto signální náboje, tehdejší terminologií nazývané jako rakety, se nesměly střílet na zemi. Obsahovaly totiž jen malé množství výmetného střelného prachu stačícího jen na to, aby světlice (nebo dýmovnice) odletěla do bezpečné vzdálenosti od letadla a pak už jen volně padala k zemi. V Jablůnce byly od roku 1936 vyráběny různé typy těchto nábojů v modernizovaném provedení vz. 36. Předválečné provedení raket bylo charakteristické použitím identifikačních papírových nálepek na dně náboje, aby se pilotovi urychlila identifikace typu rakety při současném pilotování letadla. Na fotografii jsou vidět např. nálepky pro bílý déšť a pro jednu zelenou světlici. Projektovaná kapacita továrny byla až 2 000ks raket denně.

1J3 Rakety (raketové náboje) 26,5 mm pro pozemní signalizaci 
V československé armádě byla zavedena signální raketová pistole vz.30 ráže 26,5 mm, ze které se vystřelovaly světelné noční nebo dýmové denní signály. Náboje byly v tehdejší terminologii označovány jako rakety, přestože žádný raketový motor neobsahovaly. Signály sloužily k předávání informací až na vzdálenost několika kilometrů ve dne i v noci. Rozdíl proti leteckým signálním raketám ráže 34,5mm byl ten, že musely při výstřelu na zemi vyletět do dostatečné výšky, aby signál mohl trvat delší dobu a byla větší šance jej zahlédnout. Signalizovaly se s nimi například povely do útoku nebo k ústupu či přesunu, vyhlašoval se chemický poplach, zahajovaly a končily se střelby. Vyráběl se také náboj slzotvorný pro potřeby četnictva rozhánění davů nespokojených a neukázněných osob. Signální náboje vyráběné pro československou armádu v Jablůnce měly různě dlouhé mosazné nábojnice, od 60mm (osvětlovací bílá) přes 75mm, 115mm, 121mm, 165mm, 175mm až do 190mm délky (dlouhé nábojnice byly pro náboje dýmové s padáčkem). Během produkce tohoto typu munice bylo vyráběno množství typů a provedení, které odpovídaly raketovým nábojům vz. 24, nejčastěji vz.36 a později, za války i dalším provedením. K jejich plnění střelným prachem se používal dávkovací ruční strojek, kde v kuželové násypce byl černý střelný prach, pod ní bylo šoupě ovládané přitažením páky tvaru T pracovníkem, čím se dávka prachu ze šoupěte nasypala do nábojnice dole. Následně se do ní vkládala těsnění, signální tělíska, různé tlumící vložky a nakonec se nábojnice uzavřela tvarovaným víčkem, které se dodatečně zatřelo barvou. Tvar prolisů na víčku určoval druh signálu, takže bylo možno i potmě určit, o jaký náboj se jedná. Projektovaná kapacita továrny byla až 11 000 ks raket denně.

1J4 Výrobky pro výcvik CPO, ZPO, hasičských sborů a obyvatelstva
Politická situace v polovině čtyřicátých let minulého století byla velmi napjatá a možnost napadení Československa Německem byla vyhodnocena jako velmi reálná. Reakcí na tuto hrozbu byl vznik a výcvik různých organizací civilní obrany, závodní obrany a hasičských sborů proti očekávaným hrozbám, jako je bombardování, používání zápalných a otravných bojových látek. Pro zajištění reálných podmínek výcviku bylo třeba zajistit výrobky schopné tyto hrozby simulovat. Jde o různé dýmovničky, slzotvorné prostředky, dělobuchy, raketky, imitace výbuchů a požárů, nabízené v dobovém katalogu pod označením VEPYR a PYRHA.

1J5 Zábavná pyrotechnika
Pro zábavu byly v Jablůnce vyráběny také různé zahradní ohňostroje, rakety nebo prskavky. Prskavky byly vyráběny pro domácí trh (například pod označením Polar pro obchodní dům Kotva Praha), a také na vývoz (například pro firmu Fontayn v Holandsku).

1J6 Odvrhovací letecká munice
Pro potřeby výcviku letectva v bombardování byly vyráběny dýmové bombičky, které po dopadu na zem vyznačovaly místo dopadu hustým dýmem.

1J7 Vulkanisační záplaty
S rozvojem používání nafukovacích kol v automobilizmu vznikly i výrobky sloužící k opravě píchnutých duší. Jedním z nich byly tzv. vulkanisační záplaty, které se pomocí speciální žhavicí náplně nahřály a pomocí ručního lisovacího strojku přitisknuly na díru v duši. Po vychladnutí byla duše opravena. Ilustrační foto vulkanisační záplaty a lisovacího strojku je vedle popisu.

1J8 Ruční granát ŠÚG vz.34
Jde o školní variantu granátu OÚG vz.34, vyráběnou pro potřeby výcviku vojsk před započetím manipulace s ostrým granátem.

1J9 Obranný ruční granát vz. 38 (ORG vz. 38)
Jedná se o obrannou verzi nárazového ručního granátu OÚG vz. 34, od kterého se liší hlavně silnější stěnou těla granátu a způsobem spojení dvou polovin těla granátu k sobě. U granátu OÚG v.34 je spoj zajištěn hrubým závitem vylisovaným rovnou na těle plechové skořepiny, ale u granátu ORG vz. 38 jsou použity jemné závity, vyřezané rovnou do silné stěny polovin těl granátu. Byly vyrobeny jen malé série těchto granátů, hlavně na předvádění zahraničním zájemcům. Bednička těchto granátů z roku 1938 byla později doplněna o německé značení štítkem z vnitřní strany víka.

1J10 Obranný časovaný ruční granát vz. 38 (OČRG vz. 38)
Tento granát měl být hlavním a nejdůležitějším výrobkem jablůnecké továrny, protože měl být nasazen ve všech československých pohraničních pevnůstkách místo granátu OÚG vz. 34. Důvodem byla nevhodná konstrukce OÚG vz. 34 pro použití v granátových skluzech (selhávaly při odhozu s odvinovací páskou a odhoz granátu s vyjmutou pojistkou byl extrémně nebezpečný). Proto Ing. Velínský navrhnul granát nový, který byl ve variantách pro vrhání ruční nebo střelbu z puškového nástavce (s mnohem delším zpožděním do výbuchu cirka 12 sekund proti cca 3,2 sekundám).

Ruční granát byl schválen do výzbroje generálem Krejčím dne 4.dubna 1938. Objednáno z MNO bylo 900 000ks a v Jablůnce byly vyrobeny minimálně tisíce kusů pro různé zkoušky. Projektovaná kapacita továrny byla minimálně na 15 000 ks těchto granátů denně. Jeho cena byla v roce 1938 kolem 30-ti korun československých. Dne 15. září 1938 v 15h32min došlo při laboraci těchto granátů na obj. 15 k velkému neštěstí (aktivace v rukou p.Dědka, 4 mrtví, dva těžce ranění, 12 lehce). Později za války také nějaké množství šlo na export do Rumunska, což potvrzují i ojedinělé nálezy tohoto granátu v rumunských bojových pozicích na východní frontě.

Parametry granátu:

Celková hmotnost cca:                                 356 gramů

Hmotnost trhaviny TNT cca:                      115 gramů

Účinný poloměr působení střepin:            10 metrů

1J11 Školní obranný časovaný ruční granát OČRG vz. 38 - Šk
Jde o školní variantu ostrého granátu, která byla zamýšlena k výcviku vojsk před zahájením vrhání ostrých granátů. Vyrobeno bylo snad jen pár desítek těchto granátů.

1J12 Kovové díly protiplynových masek

V Jablůnce byly vyráběny také kovové díly pro firmy vyrábějící ochranné protiplynové masky, například pro firmu Kudrnáč - YPRA.