5. Uherský Brod – Studená válka a období socialistického plánování (1950 – 1989)

5U1 Důraz na vojenskou výrobu

Přibližně kolem roku 1950 již nastává velmi silný tlak na příklon zbraní k sovětským standardům (nejen zbraní...), ale sdílení informací ze sovětské strany je tak mizivé, že to vývoje zbraní v Československu zatím jen málo ovlivní (neví se, co budou nové standardy). Situace se později radikálně změní po vytvoření Varšavské smlouvy (dnes paktu), takže spousta již udělané poválečné vývojové práce nakonec přijde vniveč a zbraně je nutno překonstruovat na sovětské ráže a přístupy. Nedá se ale říci to, že by byly vyloženě potlačovány naše konstrukce a řešení na úkor těch sovětských. Pokud daný systém obstál při náročných vojskových testech v Sovětském Svazu a prokázal své kvality - mohl být do výzbroje zaveden byť i v nestandardní ráži. Na druhou stranu sověti získali během války, dílem také díky obrovské rozloze pokrývající téměř všechny podnebné pásy zeměkoule, dostatek zkušeností s tím, jaké zbraně spolehlivě fungují a jak je vyrábět. A tyto zkušenosti promítnuli do náročných kvalifikačních vojskových zkoušek, které spousta zbraní výborně funkčních v podmínkách mírného podnebného pásu neměla šanci projít.

K 1.1.1950 byl závod přejmenován na Závody přesného strojírenství v Uherském Brodě a byl přiřazen pod Generální ředitelství přesného strojírenství v Praze. Velmi dobře nastartovaný poválečný rozvoj podniku silně přibrzdila tříletá epizoda s ministryní průmyslu Ludmilou Jankovcovou, která v roce 1952 navrhla a prosadila zákaz vývozu sportovních a loveckých zbraní. Když ho v roce 1954 zase zrušila – trhy našich zbrojovek již byly zčásti obsazené konkurencí. O důvodech této akce můžeme pouze spekulovat, pravděpodobně ale šlo o uvolnění kapacit pro speciální výrobu a řešení závazků v rámci východního bloku. V roce 1958 došlo k začlenění ZPS UB do Výrobní hospodářské jednotky Závodů říjnové revoluce Vsetín (VHJ ZŘR Vsetín), pod kterým jako závod 5 organizačně setrval do roku 1965. Od roku 1965 je závod opět přejmenován na Přesné strojírenství Uherský Brod a začleněn pro změnu pod organizaci Zbrojovka generální ředitelství Brno. Tato změna byla pro uherskobrodskou zbrojovku přínosem v tom, že došlo k delimitaci (převedení) výroby sportovních a loveckých zbraní z Brna do Uherského Brodu. Takže velkoobjemová, ale krátkodobá a nestabilní, vojenská výroba byla posílena odběrově stabilnější výrobou dalších spolehlivých, a zákazníky žádaných, civilních sportovních a loveckých brněnských zbraní. Jednalo se například o malorážky ZKM 452 (1964), ZKM 573, poloautomatické malorážky ZKM 481, kulovničky Hornet ZKW 465 a kulovnice ZKK 600,601, 602. K plánované delimitaci brokových zbraní z Brna do Brodu nakonec nedošlo, údajně z velmi kuriózní příčiny - rozhodnutím tehdejšího podnikového ředitele Emila Řeholy s tím, že mu z Ministerstva nebo z jiných vysokých kruhů skoro každý týden posílají významné delegace a čekají od něj, že jim bude dávat nějaké pěkné dary. A jelikož traktory jim dávat nemůže, ponechá si výrobu brokových zbraní v Brně. V roce 1973 pro představu tvořila speciální výroba kolem třetiny objemu výroby závodu, sportovní a lovecké zbraně (obor 545) kolem 51,6%, komponenty leteckých motorů 7,8% a ostatní výrobky zbytek. Na export se prodalo zboží za cca 90 miliónů Kč do více než 70-ti zemí světa.

Sortiment výroby byl v tomto období opravdu široký a pro získání představy si některé výrobky jmenovitě uvedeme. Byly vyráběny například vzduchovky ČZ 236,237 a 238, vzduchovky Slavia 800,801,802,803, 603, 608, 612, 615, 618, 620, 622, 630, 631, 632 v ráži 4,5mm, Slavia 624 převážně v ráži 5,5mm, vzduchová pistole ZVP ráže 4,5mm, poloautomatická vzduchová pistole APP 661 se zásobníkem na 7 broků ráže 4,5mm, vzduchové pistole TEX 086 a TEX Model 3. Dále byly vyráběny terčové pistole ZKP 493, startovací pistole UB 70 a UB 71, terčové revolvery Grand ZKR 590 v rážích .38 Special a .22 LR, malorážky ZKM 452, 561, 573, 581, kulovničky Hornet ZKW 465 a Fox ZKW 465, brokové kozlice ČZ 581,582, ČZ 583 (provedení 12/12 na skeet a baterii), 584 až 587. Z krátkých zbraní byly vyráběny pistole Duo(Z) 6,35mm (převedena výroba z továrny Dušek Opočno), ČZ45, 7,65mm pistole ČZ vz. 50, vz.70, 9x19mm pistole ČZ 75 (CZ 75), pistole ČZ vz.82 ráže 9x18mm Makarov, ČZ 83 v ráži 7,65mm nebo 9mm Browning, ČZ 85 (CZ 85) v ráži 9x19mm Luger. Dále byly vyráběny vojenské zbraně samopaly vz. 24/26, vz. 23/25 s příslušenstvím, vz.58, vz.61 Škorpion (původní verze byla v ráži 7,65mm Browning, později vznikly i verze v rážích 9mm Browning krátký a 9mm Makarov), samonabíjecí pušky vz. 52 a vz.52/57, odstřelovačské pušky OPu vz. 54 a signální pistole vz. 44/67 a 44/81. Kromě toho byly vyráběny články nábojových pásů pro německé zbraně MG 131 a MG 151/20, dále pro sovětské zbraně na náboj 20x99mm, 7,62x54R (kulomet Gorjunov) a pro 23mm kanóny NR-23 (následně výroba přesunuta do Jablůnky) a pro 37mm kanóny N-37, včetně podávacího zařízení. Pro výrobu textilního hydraulického stavu H-150 ve Vsetíně závod zajišťoval soupravu 156ks dílů, pro výrobu traktorů soupravu hydraulických dílů a pro výrobu letounu L 410 produkoval komponenty turbovrtulového leteckého motoru M601, reduktor Walter 301 a 302, náhonovou skříň a další součástky. Pro potřeby dalších podniků vyráběl také zvláštní nářadí, měřidla a odlitky z oceli. Název podniku se v osmdesátých letech ještě dvakrát změnil na Agrozet Uherský Brod a na Česká zbrojovka, Uherský Brod, než došlo k další významné společenské a politické změně v listopadu 1989. Níže si v odkazech uvedené výrobky popíšeme blíže.

Rok 1950 je historicky přelomový a zajímavý pro uherskobrodskou zbrojovku mimo jiné proto, že se poprvé (na vzduchovkách Slavia) objevuje nové firemní logo symbolizující pistoli z písmen UB ve vývrtu zbraně, které továrna používá i v aktuální době (2023), a které v devadesátých letech minulého století nahradilo původní logo české zbrojovky ČZ. V roce 1950 a 1951 také končí výroba článků nábojových pásů pro německé zbraně MG 131 a MG151/20 a je záhy nahrazena výrobou článků nábojových pásů pro zbraně sovětského vzoru.

5U2 Výroba článků nábojových pásů sovětského vzoru (pro NR 23, NS 23, Gorjunov 7,62x54R, NR 30, N 37, 20 S)

Výroba článků nábojových pásů pro německé zbraně nahradila výroba článků pro nábojové pásy sovětských zbraní, které u nás nezřídka byly v licenci vyráběny. Jednalo se například o články pásů pro letecké kanóny 20 S (náboj 20x99R pro kanóny Švak a Berezin), NS 23, NR 23 (oba na náboj 23x115mm), NR 30 (náboj 30x155rb), N 37 (náboj 37x155) a pro kulomet Gorjunov (náboj 7,62x54R). Výroba některých z těchto pásů se později (kolem roku 1955-7) přesouvala do závodu v Jablůnce.

5U3 Pokračování výroby samopalů 23/25 a jejich konverze na samopaly 24/26

V tomto období pokračovala také výroba samopalů 23 (dřevěná pažba) a 25 (sklopná kovová pažba) v ráži 9mm Parabellum, kterou od roku 1951 nahrazovala výroba verze zbraně na sovětský náboj 7,62x25mm (samopal 24 s dřevěnou pažbou a samopal 26 se sklopnou kovovou pažbou). V Brodě se vyráběly rovněž zásobníky, cvičné hlavně, zbrojířské měrky a další potřebný materiál. Tyto samopaly byly v nemalé míře vyváženy také na Kubu, kde přispěly k tomu, že se Kubánky a Kubánci ubránili pokusům o svržení režimu Fidela Castra ze strany Spojených států amerických. Tyto samopaly byly velmi jednoduché, spolehlivé a zajímavé konstrukce, takže posloužily jako ideová předloha pro další zbraně, jako je například proslulý izraelský samopal UZI.

5U4 Samonabíjecí puška vz. 52 ráže 7,62x45mm

Bezprostředně po válce bylo na základě válečných zkušeností našim konstruktérům zbraní jasné, že je třeba nahradit páteřní armádní pušku vz. 24 za nějakou jinou a modernější zbraň pěšáka. Zkušenosti ukazovaly, že silné kulometné náboje, jako byl například náboj 7,92x57 nebo 7,62x54R, jsou pro většinu vedených vojenských operací zbytečně výkonné a těžké. Již během války byly testovány nové zbraně a ráže, které by pokryly oblast mezi příliš výkonnými kulometnými náboji a mezi pistolovými náboji (např. německý náboj 7,9x33mm). Proto byl v poválečném Československu vyvinut a úspěšně testován náboj 7,5x45mm. V mezidobí, kdy sice již byl trend příklonu k sovětským standardům, ale sdílení informací ještě neprobíhalo aktivně, byl tento náboj upraven na ráži 7,62x45mm, byla na něj zkonstruována samonabíjecí puška a obojí bylo přijato do výzbroje a označeno jako puška a náboj vz.52. Armádními testy bylo zjištěno, že puška a náboj bez problémů nahrazují armádní pušku vz. 24 až do vzdálenosti střelby cca 650m, přičemž zbraň byla samonabíjecí se zásobníkem na deset nábojů. Cíl byl splněn. Až později bylo zjištěno, že tato zbraň má některé "mouchy", které se až do zastavení její výroby nepodařilo zcela vyřešit. Puška byla nejprve vyráběna na slovenském území (v Povážské Bystrici, výrobní kód továrny aym), ale po zjištění problémů s výrobou byla produkce stažena do Uherského Brodu (výrobní kód she) i za tu cenu, že tím padla již naplánovaná licenční výroba sovětského kulometu DŠKM. Bohužel, ani v Brodě se nepodařilo problémy zcela odladit. Velmi zajímavým fenoménem bylo to, že první rána ze zásobníku v terči vždy dopadala významně výše, než ty zbývající. Proto byla ve hře náhrada této pušky za sovětskou pušku SKS na ještě méně výkonný náboj vz.43 (7,62x39mm) a její výroba se v Uherském Brodě aktivně připravovala.

5U5 Příprava výroby sovětské karabiny SKS a výroba prototypů

Po vytvoření Varšavské smlouvy a odtajnění sovětských zbraňových standardů bylo jasné, že pušky a náboje vz. 52 musí být nahrazeny něčím na náboj vz.43. S tím souvisel fakt, že metná dálka se z cca 650m sníží na 400-450m, ale že voják zase bude schopen nést více nábojů. Ve hře byly dvě podobné možnosti - zavedení licenční výroby spolehlivé a prověřené sovětské samonabíjecí karabiny SKS nebo konverze pušky vz. 52 na sovětský náboj vz. 43. Zprvu vše nasvědčovalo tomu, že se v Brodě zahájí výroba karabiny SKS - byla přeložena dokumentace, vyrobeny přípravky a zahájena sestava prototypů. Jenže spousta technologií byla pro naše techniky takovou výzvou (například tvrdé chromování vývrtů hlavní), že bylo rozhodnuto o prodeji přípravků a i cca deseti hotových prototypů karabin SKS do NDR, a o úpravě československé pušky vz.52 na sovětský náboj vz.43. Je diskutabilní, zda to i po vyřešení problému "první rány" bylo lepší řešení technicky. Ale určitě to bylo v danou chvíli pro republiku řešení levnější a rychlejší (úspora byla vyčíslena na 60 miliónů Kčs, což bychom pro představu v dnešní české korunové měně museli vynásobit možná tak 30x, takže rozhodně nešlo o zanedbatelnou částku).

5U6 Konverze samonabíjecí pušky vz. 52 na náboj vz.43 - Puška vz.52/57

V letech 1957 až 1959 bylo v Uherském Brodě vyrobeno kolem 100 000ks samonabíjecích pušek vz.52/57. Obě pušky jsou si vzhledem velmi podobné a pokud je v nich zasunut zásobník - dají se odlišit tím, že dno zásobníku vz. 52 je vepředu lomené, zatímco dno vz. 52/57 je rovné. Problém pušky vz. 52 s "ulítnutím" první rány se podařilo při konverzi na náboj vz.43 uspokojivě vyřešit, podobně i další nectnosti, takže do masového zavedení následující modernější zbraně - Samopalu vz.58 viz. dále - byla armáda zásobována těmito puškami. Zajímavostí je, že u této zbraně bylo u nás poprvé použito technologie tvrdochromování vývrtu hlavně, kterou se po letech spíše neúspěšného zkoušení podařilo zvládnout i díky informacím a zkušenostem, které se k nám dostaly během přípravy licenční výroby sovětské karabiny SKS.

Po náběhu sériové výroby Sa vz.58 byly pušky postupně stahovány od útvarů a v sedmdesátých letech se jich část vrátila zpět do Uherského Brodu na další konverzi - tentokrát na přehlídkovou a funkčně znehodnocenou verzi, například pro Hradní stráž a ceremoniální potřeby. Tato verze byla označena Pu vz.52/57 Přeh.Zneh. a po menší úpravě slouží v Hradní stráži dodnes.

3U9 Výroba dílů pro lidové pušky Volksgewehr (Volkssturmgewehr) VG-1 a VG-2

Na samém konci války byly použity uherskobrodské skladové kulometné hlavně z roku 1941 pro výrobu lidových pušek Volksgewehr VG-2 ve firmě Spreewerk GmbH. Tyto zbraně byly určeny k vyzbrojení těch, kteří ještě v Německu na konci války zůstali aspoň nějakým způsobem použitelní k boji - hlavně starci, mládež a děti - organizovaných do lidové domobrany (Volkssturm). Výzbroj Volkssturmu byla přehlídkou toho, co ještě zbylo v říšských skladech po konfiskacích materiálu ze skladů armád okupovaných zemí a z toho, co se dalo ještě nějak improvizovaně poskládat s využitím válkou zdecimovaného průmyslu pod německou kontrolou (hlavně ve Slezsku, v Protektorátu a v Říši). Dále byly pro potřeby brněnské zbrojovky vyráběny díly pro výrobu lidových pušek Volksgewehr VG-1 (pouzdro zbraně a pažba). Po skončení války byl nezpracovaný překližkový materiál na pažby VG-1 zužitkován na výrobu pažeb pro vzduchovky a malorážky. Kromě toho zůstaly po osvobození v továrně tisíce kusů rozpracovaných hlavní, pouzder závěru, pažeb a nadpažbí pro tuto zbraň.

3U10 Výroba hlavní pro strakonické zbraně - pistole ČZ 27 (vz. 27, Němci zvaná P.27(t))

Důležitým výrobkem strakonické zbrojovky před válkou i za války byly armádní pistole. Jedna z nich, pistole vz. 27 neboli P.27(t) či Pistole Modell 27, byla Němci za války hojně využívána. Její ráž byla 7,65mm Browning. Zajímavostí je, že koncem války byly pro speciální operace některé pistole upraveny tak, aby na jejich hlavně šlo nasadit tlumič hluku výstřelu. Tlumiče hluku k prodlouženým hlavním ale brodská ani strakonická továrna velmi pravděpodobně nikdy nevyráběla.

3U11 Vývoj a výroba civilních a loveckých zbraní - vzduchovky, malorážové kulovničky (malorážky) a brokovnice

V období zrušení zakázek MNO a po okupaci byla snaha v závodě zavádět náhradní civilní programy, na základě dřívějších výrobků strakonického závodu. Výroba jednotlivých výrobků v období do konce války nepřesáhla počet 500ks a nezřídka šlo jen o jednotky kusů. Jednalo se například o vzduchovky ČZ 235, ČZ 236 (zjednodušená ČZ 235 a masově vyráběný typ), ČZ 237 (dětské provedení), opakovací vzduchovky ČZ 239 a ČZ 240, vzduchovou pistoli ČZ 238 (opakovací, se zásobníkem na 20 broků pod hlavní). Dále šlo o kulovničky (hlavně malorážky) ČZ 242 , ČZ 243, ČZ 244 (všechny 3 zbraně ráž .22 LR, lišily se délkou hlavně), ČZ 245 (Flobert 6mm), ČZ 246 (Flobert 9mm) a opakovací model ČZ 247. Dále byly vyrobeny jednotky kusů brokovnic a prototypy brokového tříraného automatu ČZ 241 (3 verze 812, 816 a 820 podle ráže - poslední dvojčíslí udává ráž).