3. Vsetín – Od okupace nacisty až konec 2.SV (3/1939 -5/1945)

3V1 Velký kulomet ZB-60

Je to jedna z hlavních zbraní, pro které byla vsetínská zbrojovka budována. Sériově se začala vyrábět prakticky až za Němců, i když ti o ni zpočátku nejevili zájem. Ale nechali ji ve zbrojovce vyrábět a prodávat svým spojencům (třeba Španělsku a Chorvatům). Nabízena byla také Sovětům nebo Japoncům, kteří továrnu ve Vsetíně také navštívili. V pozdějších fázích války Němci ZB-60 už nepohrdnuli a používal se například na rychlých člunech S-Boot nebo jako doplňková pobřežní protiletadlová zbraň. V německých předpisech dostal velký kulomet ZB-60 označení FlaMg M39(t), ve španělských  AA ZB de 15mm.

Dlužno dodat, že licenci na jeho výrobu koupila ještě před válkou také Velká Británie a pod označením 15 mm BESA jej používala v obrněné technice zase proti Němcům.

Ve Vsetíně byla vyráběna také munice pro ZB-60, viz. dále odkaz 3V19.

3V2 Zaměřovače pro ZB-60

Pro potřeby protiletadlové palby byly vyráběny automatické zaměřovače ZB605.

3V3 Mechanické zaměřovače pro ZB-60

Výrobně jednodušší než automatický zaměřovač ZB605 byly mechanické zaměřovače ZB631 a ZB632, pro stejnou zbraň - 15mm velký kulomet ZB-60. V německých předpisech dostal tento kulomet označení FlaMg M39(t).

3V4 Lafety pro velký kulomet ZB-60

Byly vyráběny různé typy lafet, například ZB405, ZB409 a ZB410. Lišily se provedením a podle použití kulometu na souši jako vlečené zbraně, nebo pro dočasné improvizované palposty nebo pro použití na moři.

3V5 Těžký kulomet ZB-53 (Němci označovaný jako MG 37(t))

Během války byl tento kulomet vyráběn nejen pro potřeby Wehrmachtu (do československých typů tanků používaných Němci) a SS, ale také na export pro spojence Německa, například pro Španělsko. Pro Španělsko byl dodáván se speciální prodlužovací nohou a zaměřovačem pro vedení protiletadlové palby v dřevěné kazetě.

I tuto, původem československou zbraň, používaly obě strany. Ještě před válkou totiž koupila licenci na její výrobu, a také na výrobu většího 15 mm ZB-60, Velká Británie. Vyráběla je pod názvem BESA a používala obě zbraně (s malou úpravou) v obrněné technice.

 

3V6 Lafety pro těžký kulomet ZB-53

Během války byl tento kulomet vyráběn nejen pro potřeby Wehrmachtu do československých typů tanků používaných Němci, ale i do pevností na atlantický val nebo pro pěchotu SS. Také byl vyráběn na export pro spojence Německa, například pro Španělsko a Rumunsko. Proto se vyrábělo hned několik typů lafet podle jeho použití. Například šlo o kulové lafety pro použití v tancích, nebo lafety polní s možností protiletadlové úpravy nebo lafety bunkrové.

 

 

3V7 Lehký kulomet ZB-30

Jedná se o jednu z pozdějších verzí legendárního československého lehkého kulometu LK vz.26, který byl v různých modifikacích ve 2. SV používán mnoha desítkami zemí. Během války byl tento kulomet pro Němce a jejich spojence vyráběn hlavně v Brně. Jedna série (celkem cca 2500 ks ZB-30) ale byla v roce 1942 vyrobena i ve Vsetíně pro potřeby polní policie Wehrmachtu (2000ks) a pro Španělsko (500ks). Byly vyráběny také lafety ZB 206 a zjednodušené lafety pro tento kulomet.

Největší počet podobných kulometů a lafet v československé licenci ale vyráběla Velká Británie (pod označením BREN) a ve 2. SV byl pro Brity jednou z klíčových zbraní pěchoty.

 

3V8 Námořní lafeta LC30

Pro potřeby německé Kriegsmarine byla, jako první německý válečný výrobek, ve Vsetíně vyráběna námořní lafeta LC30 pro 2cm kanóny MG C30 nebo Flak 38. Jednalo se o významný výrobek továrny po celou válku a Němci byli s kvalitou lafet spokojeni. Používaly se nejen na lodích, ale i na pobřeží v pevně zbudovaných palpostech, například v Baltských republikách nebo v Norsku. Bylo jich vyrobeno přes 3000ks. Kromě toho byly vyráběny zaměřovací přístroje pro tuto lafetu.

3V9 Dvojitá námořní ponorková lafeta M43U

Pro potřeby německé Kriegsmarine byla ve Vsetíně vyráběna námořní lafeta M43U pro 2cm kanóny Flak 38 (2ks v jedné lafetě) k instalaci na ponorky třídy VIIC. Byla vyrobena minimálně jedna série cca 660ks.

3V10 Sestava leteckého kanónu MG-FFM

Pro potřeby Luftwaffe byly sestavovány letecké kanóny ráže 20x80mm s označením MG-FFM. Celkem bylo vyrobeno několik tisíc kusů této zbraně. Část dílů byla nakupována minimálně od 11 dodavatelů, takže výroba kvůli nepravidelným dodávkám váznula. Některé důležité díly, jako například hlaveň, byly vyráběny ve Vsetíně. Od sběratele v Belgii se podařilo získat díl z torza MG-FFM ze vsetínské produkce a s doloženým původem ze sestřelu nočního německého  leteckého esa majora Martina Drewese, který válku přežil a zemřel až v roce 2013 ve věku 94 let. Používaly se i pro tzv. Schräge muzik (šikmo vzhůru namířené sudé páry MG-FFM, velmi účinně používané nočními stíhači zespoda proti spojeneckým bombardovacím svazům). Major Drewes měl rekord 6 sestřelů za jednu noc.

 

 

3V11 Výroba/sestava leteckého kulometu MG 151 

Další typickou německou leteckou zbraní byl kulomet MG 151 ráže 15x96mm. Bylo jich vyrobeno několik tisíc kusů a byly pro ně vyráběny také náhradní díly (hlavně ap.). Používaly se například do letounů Dornier Do 217 E2.

3V12 Letecké kulomety MG 131 ráže 13 mm

Nejtypičtější zbraní pro vsetínský závod v období okupace je beze všech pochyb německý letecký kulomet MG 131 ráže 13mm. Zbraň byla vyvinuta v roce 1938 firmou Rheinmetal Borsig. Během druhé světové války měla tato zbraň v německém letectvu obdobné postavení jako 12,7 mm kulomet Browning M2 v letectvu americkém. MG 131 tvořil součást výzbroje letounů Bf 109, Me 410, FW 190, Ju 88, He 177, Do 217 E2 a mnoha dalších.

Ve Vsetíně se vyráběly varianty s elektrickým a s elektromagnetickým spušťadlem pro pevnou lafetaci v letadlech.

3V13 Protitanková puška SS-Panzerbüchse M. SS 41 /M.Pz 41(t)  / PzB. M. SS 41

Tato protitanková puška byla vyvinuta v letech 1939 až 1941 a následně vyráběna Zbrojovkou Brno (Waffenfabrik Brünn) až do roku 1943 na přímou objednávku Waffen SS. Ve Vsetíně byly vyráběny pouze některé komponenty této zbraně - hlaveň a pouzdro zbraně, a 15mm munice (15mm verze byla zkonstruována na stejný typ náboje, jako byl používán v kulometu ZB-60). Hlavní bylo během let 1941 až 1942 vyrobeno celkem 5360ks.

Zbraň byla vyráběna ve dvou rážích (7,92 mm jako M.Pz 41(t) a 15 mm (někdy uváděná jako M.Pz 42(t), ale není zatím k dispozici fotografie zbraně s odpovídajícím značením)). Zbraní v německé ráži 7,92x94 mm (Patrone 318) bylo v Brně zkompletováno asi 2000ks a hlavním uživatelem byla vojska SS. Zbraní v české ráži 15x104mm bylo vyrobeno jen něco přes 100ks a údajně byly dodány například Itálii a Chorvatsku. Oproti verzi 7,92mm neměla zásobník a byla to jednoranná opakovačka.

Po skončení 2.SV byla tato zbraň, a i další pušky konstruktéra Kouckého či Němců, testovány a srovnávány sovětskými zbrojními experty. Tito konstatovali, že naštěstí pro spojence, Němci nevěnovali pracím Kouckého dostatečnou pozornost, takže jeho zajímavé a výkonné konstrukce jednoduše zapadly. Proti sovětským puškám PTRS a PTRD byla o dobrých 60-70cm kratší, o 2,5 až 5,5kg lehčí, a její probíjecí schopnost pancíře byla lepší. Jediné výtky byly směřovány na náročnost výroby a složitost čištění této zbraně.

 

3V14 Protitankové puškové granáty pro waffen SS (SS G.Pz.Gr. 46 a SS G.Pz.Gr. 61)

Protože během 2.SV došlo k masivnímu nasazení a rozvoji středních a těžkých tanků, staly se protitankové pušky záhy nedostatečně účinnou zbraní. Tento problém brněnská zbrojovka ve spolupráci s Dr. Gerloffem v Technische SS und Polizeiakademie Brünn řešila vývojem protitankových průbojných kumulativních granátů. Vyrábělo se několik typů granátů, například SS Gewehr Panzer Granate 46 (probíjel až 90mm pancíře) a SS Gewehr Panzer Granate 61 (probíjel až 130mm pancíře). Vsetínská zbrojovka do nich vyráběla nárazové zapalovače a také vyráběla celý korpus granátu (německý válečný výrobní kód vsetínské zbrojovky dov) . Vodicí část vyráběla brněnská zbrojovka (kód dot). Další válečné výrobní kódy vsetínského závodu byly (P) 15A nebo AT nebo i původní zbrojovácké Z v kroužku.

3V15 Montáž a laborace salvových trhavých raket  8cm R-Spr.gr (8cm Raketensprenggranate)

Když Němci zjistili účinnost ruských salvových raketometů, zadali pro Waffen SS do vývoje vylepšenou kopii rakety M8 (tzv. Katjuša) a vypouštěcího zařízení. Vývoj byl z Německa přesunut do Příbrami a následná výroba od roku 1943 probíhala na českém území (Příbram dokončení vývoje, Brno vrhač a Vsetín kompletace rakety - výrobní kód dov, částečně také Detona GmbH - Bohuslavice, výrobní kód boh). Parametry zbraně 8cm Vielfachwerfer (tzv. Himmlerovy varhany) a munice 8 cm R-Sprenggranate byly oproti sovětské předloze lepší (větší dostřel, poloviční rozptyl). Bylo jich vyrobeno málo (200 000 raket a do 30ks vrhačů), ale účastnily se bojů jak na východní, tak i na západní frontě, a poslední kusy vrhačů se účastnily i bitvy o Berlín.

Raketové motory z těchto raket byly na úplném konci války využívány také k výrobě leteckých neřízených protitankových raket Panzerblitz (P.B. 4322 / M 8), jejichž probíjecí schopnosti se ve Vsetíně na konci války rovněž  testovaly. Dále se na průrazy v pancíři testovaly koncem roku 1944 vzorky raket označených R 8cm-HL s hlavicemi z vývojového pracoviště v Příbrami (Waffen-Union Skoda-Brünn G.m.b.H., Werk Pibrans), které již byly osazené elektrickými zapalovači EAZ 66. Všechny zásahy probily 10cm silný pancíř. Dále byly ve svazcích po 6ks testovány v projektu 7-Kreiser jako pomocné startovací rakety pro zkrácení vzletové dráhy letadel.

3V16 Vývoj a testy protiletadlových salvových raket Orkan Fla ráže 5,5cm (Föhn 55)

Německá Luftwaffe v průběhu druhé světové války získávala zkušenosti ohledně účinnosti leteckých zbraní při vzdušných soubojích. Z těch vyplývalo, že zbraně malých ráží jako např. kulomety MG 17 ráže 7,92mm nebo MG 131 ráže 13mm jsou velmi málo účinné v boji se spojeneckými bombardéry. I zbraně větších ráží vyžadovaly větší počet zásahů k tomu, aby byl bombardér spolehlivě sestřelen (u kanónu MG 151/20 ráže 20mm bylo třeba zhruba 10 zásahů a u 30mm kanónu MK 103 cca 2-3 zásahy). Naštěstí pro spojence - až v úplném závěru druhé světové války Němci vyvinuli novou a velmi účinnou leteckou zbraň – salvovou neřízenou vzduch - vzduch raketu R4M – Orkan.  Jeden zásah bombardéru touto raketou stačil spolehlivě k sestřelu. Podobná raketa Orkan byla vyvíjena i ve verzi země-vzduch pod označením Orkan-Fla (5,5cm R-Geschoss, někdy také Föhn 55 podle varianty). Se Vsetínem mají tyto země - vzduch rakety společné to, že od roku 1944 vývojové oddělení továrny spolupracovalo na jejich konstrukci a testování. Pro přenosnou variantu byly k jejich vystřelování ve Vsetíně vyráběny koše - pouzdra na 3 ks, v továrně nazývané bierkasten (bedny od piva). Koncem roku 1944 se tu testovala  přesnost zásahů pěti typů raket s náhradní dřevěnou hlavicí, stabilizovaných různými tvary křidélek, s různými typy hnacích hmot a s různými zažehovači. Ve Vsetíně také probíhala výroba rozbušek Duplex a VC70.

 

3V17 Testy vypouštěcích zařízení pro rakety 7,3cm Föhn 

Brněnská zbrojovka vyráběla vrhače pro salvové rakety 7,3 cm Föhn, které měly sloužit k sestřelování nízkoletících bombardérů. Zbraň se ukázala jako zcela neúčinná proti vzdušným cílům, ale Němci ji využívali například k ochraně mostů. Nejznámější fotka tohoto zařízení pochází právě ze stanoviště u mostu u Remagenu, který zůstal jediným velkým nezničeným mostem, po kterém spojenci přecházeli Rýn. Ve Vsetíně byly pouze testovány vypouštěcí koše raket pro vrhač a zapalovače RAZ52, pravděpodobně v souvislosti s aplikačně podobným projektem Föhn 55 nebo Föhn 500 (viz. 3V16).

3V18 Protiletadlový kanón Flak M44U ráže 30 mm pro německé ponorky třídy XXI s municí

Zbraň byla určena hlavně pro německé ponorky třídy XXI, ale měla být ve výzbroji i u hladinových lodí a pobřežní obrany kde měla nahradit 3,7cm Flak 37. Zbraň údajně nebyla do května 1945 dotažena do té fáze aby ji bylo možno vyrábět. Ale z německých pramenů jsou dostupné informace o tom, že jich v roce 1944 bylo vyrobeno 32ks, v roce 1945 dalších 190ks a jsou údajně záznamy o tom, že probíhaly střelecké testy na ponorkách. Sestava zbraní probíhala ve vsetínském závodě, ale v kooperaci se na výrobě velkou měrou podílela spousta dalších firem včetně mateřského závodu v Brně-Zábrdovicích. Kromě toho bylo na Vsetíně sestaveno v roce 1944 nejméně 112 000ks nábojů pro tento kanón.

V expozitáři VHÚ Praha je možno nalézt kanón s číslem 100 a značením Flak M44U (U jako U-boot) vyrobený v Brně (kód dot).

3V19 Munice pro 15 mm hrubý kulomet ZB-60

Během války byla munice pro 15 mm kulomet ZB-60 ve Vsetíně vyráběna nejdříve z vlastních mosazných nábojnic, ale po zahájení války mezi Německem a Sovětským svazem došlo rychle ke změně na železné lakované nábojnice dodávané německou firmou Markische Walzwerk (na dně nbc je vojenský kód eej nebo komerční značka MW připomínající dvě číslice 3 zrcadlově přiložené k sobě). Co se týká střel, tak byly vyráběny jednak původní československé typy střel (například pro Španělskou dodávku 250ks kulometů ZB-60 mělo být dodáno celkem 3,25 milionů nábojů, střely typů P, PL, PLV, N a C),  tak německé označované jako Lübeck (střely značené Lü nebo lü). Byly sestavovány minimálně 3 typy nábojů označovaných jako Lü 15 Brsprgr. m.Z., Lü 15 Sprgr. a Lü 15 Sprgr. Üb m.Z. Německé střely, určené původně pro náboje leteckého kulometu MG151 ráže 15mm, byly adaptovány do o 3mm zkrácených nábojnic 15x101mm a do Vsetína byly dováženy. Podobně byly dováženy ocelové lakované nábojnice a zapalovače AZ 1552, které byly ve Vsetíně apretovány, osazeny rozbuškou a použity k sestavě nábojů německého vzoru (Lübecker Fertigung). Munice pro Kriegsmarine byla balena do speciálních vodotěsných plechovek po 100 ks, nejprve hliníkových a v pozdější fázi války ocelových.

Zajímavostí je, že Velká Británie ze zájmu testovala účinky ukořistěné munice německého provedení pro ZB-60 na svých bombardérech typu Blenheim. Při postřelování motorů z levé strany výbušnou střelou se zapalovačem AZ1551 bylo zjištěno, že ze 37-mi provedených zásahů motorů by 4x došlo k okamžité zástavě motoru, 5x by se zastavil do 5-ti minut,  2x do 8-mi minut, 1x do 10-ti minut, 4x do 20-ti minut a ve zbývajících 21 případech motor fungoval dál.

3V20 Munice 2cm pro Oerlikon (20x110Rb) 

Jelikož byla původně vsetínská munička budovaná hlavně na výrobu tohoto náboje (pro za první republiky nakoupené švýcarské kanóny Oerlikon), bylo k dispozici veškeré vybavení na jeho výrobu, zásoby materiálu i díly.  Na začátku války, v letech 1939 a 1940 bylo vyrobeno několik miliónů kusů pro Wehrmacht a pro zahraniční zákazníky. Poté jeho výrobu nahradily výroby nábojů pro německé letecké 2cm kanóny MGFF a MG 151/20.

3V21 Výroba munice pro letecký kanón MG-FF a MG-FFM

Výrobu nábojů 20x110Rb pro Wehrmacht nahradila v roce 1940 výroba jiných 20mm nábojů pro v Luftwaffe používané letecké kanóny MG-FF a MG-FFM (20x80Rb). Zpočátku běžela výroba ze vsetínských mosazných nábojnic (kód AT a později dov) nebo od Bratrů Micherových jako již osvědčeného předválečného dodavatele (předválečný kód BM, válečný gyu), a záhy byla nedostatková mosaz nahrazena za lakovanou ocel. Vyráběly se různé typy nábojů, hlavně trhavé se zapalovačem AZ 1504. V roce 1942 byla jeho výroba nahrazena výrobou nábojů 20x82 mm  pro německý letecký kanón MG 151/20.

3V22 Náboje pro letecký kanón MG 151/20

Výroba od počátku běžela ze vsetínských ocelových lakovaných nábojnic 20x82 mm . Vyráběly se různé typy nábojů, hlavně trhavé se zapalovači AZ 1504A, zápalné se zapalovači AZ1528A a průbojné zápalné. Nahrazovaly od roku 1943 dřívější výrobu nábojů 20x80 mm  pro německý letecký kanón MG-FF.

 

3V23 Vývoj 30mm munice pro čsl. vyvíjené kanóny a pro 3 cm Flak M44U (ZK303Br) do ponorek třídy XXI

Již v letech 1940-1942 byly ve Vsetíně vyvíjeny a testovány střely a zapalovače ráže 30mm (např. střely PLT a PLH) pro původně československé vyvíjené kanóny. Později bylo ve Vsetíně v roce 1944, již pro německé potřeby a pro vyvíjený protiletadlový kanón ráže 3 cm  do ponorek, sestaveno nejméně 112 000ks nábojů (nábojnice dodal spolupracující závod v Povážské Bystrici - německý válečný kód dou a vyrobil jich 651 000ks). Byly vyráběny např. náboje typu 3cm Minen - Geschoss Patrone Br303 Leuchtspur ohne Zerleger a 3cm Sprenggranat Patrone Br303 Übung ohne Zerleger. Maketa válečného náboje 30x210mm má originální německou náhradní střelu Minen-Geschoss s vyraženou sérií a rokem výroby 4/1945 a pochází ze vsetínského závodu na konci války.

 

3V24 Kanón Flak 36 ráže 3,7 cm s lafetou

Podle zprávy vypracované K.H. Frankem pro Hitlera ohledně kapacit zbrojního průmyslu protektorátu a i některých dalších zdrojů (Orság-Pískovský, Kazmíř), byl za války ve Vsetíně sestavován kanón ráže 37 mm s lafetou v počtu 50 ks měsíčně. Údajně bylo vyrobeno 423ks kanónů a stejný počet lafet. Tuto informaci se ale zatím nepodařilo spolehlivě doložit a spíše to ukazuje na překlep v ráži. Pravděpodobně se jednalo o kanóny 3cm 303 Br ve verzi na kolové lafetě, jejichž výroba/sestava, včetně munice, je doložená.

 

3V25 Maketa tyčového ručního granátu pro výcvik v hodu granátem na cíl 

V zahraničních pramenech (západní Evropa, USA) se podařilo najít několik odkazů na výcvikové tyčové ruční granáty s kódem DOV, což byl kód přidělený zbrojovce ve Vsetíně. Jeho výroba zde ale není prokázána.

 

3V26 Výroba loveckých brokových nábojů a dutinek

Rovněž za války pokračovala výroba loveckých brokových nábojů a dutinek, ale jsou popisovány velké problémy s jejich výrobou z důvodu výpadku dodávek lepidla na dutinky z Francie, z důvodu nedostatku broků, kvalitního papíru a v neposlední řadě vyšší priorita výroby krycích papírových dutinek na střely všech vyráběných vojenských nábojů. Přesto i jich byly vyráběny stovky tisíc ročně. Původní obaly s českým popisem musely být přelepením upraveny tak, aby nebyla vidět zkratka Čsl. z původního názvu firmy Čsl. Zbrojovka Brno a.s. a aby byly také v němčině. Vyráběny byly typy podle tabla - Modrá v největším sortimentu brokových ráží 24,20,16 a 12, dále Zelená v provedení hladkém i vroubkovaném (pro lepší vyhazování z komory zbraně), Kachna a Lord.

3V27 Výroba komponent do munice

Kromě výroby vlastní munice byly v závodě vyráběny také komponenty munice, které byly použity k vlastní výrobě nebo expedovány k dalším výrobcům munice. Jednalo se o různé nábojové zápalky, muniční rozbušky, nábojnice, zapalovače, díly střel apod. Ze zapalovačů byly vyráběny nebo apretovány a ostřeny například typy KZ39, G1, G3, AZ1504A, AZ1528A, AZ1587 a AZ1552.

 

3V28 Výroba komponent do munice - Zündhülsen 9mm EZ/42 a Zündhülsen 14mm

Kromě výroby vlastní munice byly v závodě vyráběny také komponenty munice, které byly expedovány k dalším výrobcům munice. Jednalo se např. o komponenty iniciátorů prachové náplně dělostřelecké munice pro škodovácké houfnice (s.F.H. 37 (t), dodáváno v bednách společně s nábojkami z Nýřan - válečný kód nsch) a pro další zbraně, například francouzské konstrukce ráže 75mm a 105mm, tzv. Zündhülsen, které plní v zásadě funkci tzv. zápalkových šroubů. Protože německý zbrojní průmysl v Říši, a i na Němci okupovaných územích, nestíhal doplňovat válečné ztráty, začali Němci v maximální míře využívat i již vyrobenou munici a zbraně, zabavené jako válečnou kořist na okupovaných územích. Po závodech v Považské Bystrici a v Dubnici začala iniciátory prachových náplní koncem války vyrábět také vsetínská munička.